• První kontakt s klientkou – telefonicky - sděluje problémy s partnerem a rozvodem svých rodičů 

• Z rodinné anamnézy: matka klientky SŠ– ledvinové kameny, léčí se na vysoký krevní tlak, křečové žíly. 

• Otec VŠ– st.p.operaci žlučníku 

• Starší sourozenec- zdráv ženatý, má problémy v partnerském vztahu.

• Rodina bez psychiatr. heredity.

• Z OA: Žena je z III. grav. (první dítě – holčička zemřela na vrozenou vývojovou vadu ihned po porodu), druhé dítě je bratr. Klientka ve 12 měs. života- febrilní křeče - hospitalizace, v 6 letech operace slepého střeva-hospitalizace, na střední škole – prodělala mononukleózu, trpí na záněty močových cest a ledvin. 

• Alergie: Biseptol, má sennou rýmu 

• PA: pracuje jako manažerka v zahraniční firmě 

• SA: t.č. sama v bytě 1+KK 

• NO: partnerská problematika a rozvod rodičů.  

Klientka přišla v období partnerské krize a v období rozvodu vlastních rodičů. Byla krátce těhotná a rozhodovala se s partnerem, zda si dítě vůbec ponechat. Nakonec z obavy, že by v budoucnosti už nemusela mít další dítě, bylo těhotenství zachováno ( pozn.:v anamnéze úmrtí prvorozené sestry klientky po porodu na VVV, dále prvorozená sestra matky také zemřela po porodu).Během svého těhotenství klientka zažila mnoho bolesti a utrpení a nakonec i opuštění partnerem. Dítě porodila císařským řezem, onemocněla virózou a téměř deset dnů se se synem neviděli. Soužití s dítětem a samota byla hlavní témata dalších setkávání a později se přidaly problémy ve vztahu k synovi. Jednalo se o kombinaci individuální psychoterapie s rodinou terapii a terapii pevným objetím /dál TPO/. Než jsme se dopracovaly společně s klientkou k TPO, tak jsme strávily hodiny rozhovorů. Pracovala jsem i s partnerem klientky ( 2 x společné párové sezení, 1x přítomnost otce u TPO syna). Klientka před procesem TPO u svého syna sama prošla osobní zkušeností s pevným objetím viz grafy a získala náhled na svoji životní situací. 

Častá věta v sezeních klientky byla: „Jsem tak opuštěná, osamělá…hledám někoho, kdo se o mne postará a neopustí…“. Další nosné téma je „ztráta“ a strach ze ztráty viz anamnéza. Klientka si ze svého dětství odnesla pocit nedůvěry a nejistoty a tyto pocity promítala do svého partnera a požadovala po něm spíše rodičovství než partnerství. Tohle partnera velmi dráždilo a pudilo k odchodu od partnerky. O syna projevoval jen malý zájem, ale ekonomicky dítě podporoval od začátku dostatečně. Největší zlom u klientky nastal po porodu dítěte a v průběhu jeho prvních let. Klientka trpěla vyčerpáním a obavami, že nemůže sama se synem zůstat, že to nezvládá a dítě se od matky postupem času odtahovalo, podobně jako jeho otec. Když si klientka našla nového partnera, tak se po krátkém čase opakovaly identické pocity a strachy. A její vztahy končily rozchodem. V terapii jsme s klientkou zvolily cestu přes usmíření s jejími rodiči viz níže. Aby si klientka v sobě urovnala a usmířila obraz svých rodičů a nemusela se stále vědomě a nevědomě s nimi konfrontovat a přenášet to do vztahů s partnery a hlavně aktuálně se svým synem. Toto usmíření mělo zastavit přenášení další bolesti a křivdy na dítě. Dalším krokem bylo „uznání“ otcovství bývalému partnerovi a smíření se s ním a až poté následovalo TPO s dítětem.  

Struktura terapeutického plánu.  

• 1. usmíření s matkou pod vizualizací (matka v tomto případě není přítomná, klientka si do TPO přivedla přítelkyni jako objímající osobu) 

• 2. usmíření s otcem pod vizualizací (otec není přítomen, klientka si opět přivedla do terapie přítelkyni) 

• 3. smíření se s partnerem pod vizualizací  

• 4. TPO se synem klientky proběhlo ve věku 2,5 roku dítěte. Klientka i dítě jsou společně přítomni v procesu TPO. Pozn.: děti jsou seznámeni s procesem TPO v závislosti na věku a jejich rozumových schopnostech. Používáme např.maňásky ukazujeme a vysvětlujeme co se bude dít a rodiče jsou zapojeni a dítěti ukazují komunikaci, jak se dokážou usmířit v náručí. Např.děti, když mají problém s nezvladatelným vztekem, tak se mohou u rodiče vyvztekat, vykřičet, vyplakat – matka nebo otec je podrží v náručí(v objetí), nepošle dítě do vedlejšího pokoje, do kouta, fyzicky dítě netrestá, nenechá dítě utéct a sám neodchází, ale pomáhá dítěti emoce projevit a zrcadlí je společně s dítětem. Dítě dostává informace z celého těla rodiče, z jeho hlasu a zrcadlení. Dítěti se sděluje, že rodič je tam s ním i v této těžké, nepříjemné chvílí a dítě mu může důvěřovat a opřít se o něho s jistotou, že mu rodič neodejde, ale zůstane tak dlouho, až jim společně bude dobře a vztek se promění do klidu a mezi dítětem a rodičem proudí láska bez podmínek. Dialog běží mezi rodičem a dítětem, terapeut je pouze průvodcem. Je zapovězena brachiální agrese, mezi oběma dochází k tzv. emoční konfrontaci, rodič se vciťuje do reakcí dítěte a reflektuje i svoje vlastní pocity a dává je najevo dítěti, aby i ono se mohlo vcítit. Terapeut dítě v žádném případě neobjímá a celý proces vede a dohlíží, aby podpořil přilnutí, spojení a souznění rodiče s dítětem a znovuobnovení bezpodmínečné lásky.

• Poznámka: při emoční konfrontaci v TPO, se tváří v tvář vyjadřují vlastní pocity, které vyplývají ze vztahu k dané osobě(manželovi, otci, dítěti apod.) a to v 1.osobě č.j.– např.“ já mám strach, já jsem zoufalý, mrzí mne to, štve mě to, já se zlobím“ apod. Tato komunikace má jiný rozměr a vede k vzájemné empatii. 

• Klientka plánuje do budoucna i rehabilitaci porodních zážitků  

• Popis: červené šipky ukazují jednotlivé TPO procesy, jak jdou za sebou. 

• Popis jednotlivých procesů: při terapii TPO u dospělých se klient položí na záda na matraci, je vhodné, aby si zavřel oči a vnímá svoje tělo, na klientovi v těsném kontaktu leží objímající. Ten do procesu nezasahuje, nemluví, jen je pro klienta tělesnou kotvou. Objímající je také před TPO seznámen s celým procesem a jeho průběhem. Proces běží ve třech krocích a pracujeme v přítomném čase, teď a tady a terapeut vede dialog s klientem, který je zaměřený nejprve na jeho aktuální tělesné pocity a prožitky. Terapeut vede klienta do období, kde zažil nějakou konfliktní a bolestnou situaci buď s matkou, když se usmiřuje s ní nebo s otcem, pokud se jedná o usmíření s otcem, aby ji společně dostali z těla i z duše „ven“. V minulosti svoji bolest obvykle klient rodiči nedokázal dát najevo. Svoje emoce často ignoroval, potlačoval a tlumil a nyní má možnost si svůj stav plně uvědomit, procítit v těle a vypustit ven ( např. křikem, pláčem, bouchnutím do matrace). Tím, že je klient v intimní blízkosti s tělem objímajícího si lépe uvědomuje svoje vlastní tělo, jeho hranice, prožitky a pocity a během procesu se stále vztahuje k tomuto tělu. A tato lidská blízkost dává zakusit zcela nový rozměr při řešení konfliktu, klient není v opuštění, není v samotě, je neustále ve vztahu, v objetí, v bezpečí těla bližního…doprovázen k bráně svobody. 

• 1. při usmíření s matkou pod vizualizací v 1. kroku – klientka vidí obraz, kdy matka opouští po hádce domácnost, klientka je 8 letá holčička prožívá bezmoc, beznaděj, strach z opuštění, že zůstane sama. 2. Krok- pohled do dětství matky – ta byla ze tří dětí a prvorozené dítě zemřelo krátce po porodu, pak zemřel v roce matky i její otec, matka byla odkázaná na péči staršího sourozence. Klientka vidí matku jako malou holčičku bez rodičů… 3. krok usmíření se s matkou a vhled do situace 

V tělesném prožitku dominovala bolest a úzkost pociťovaná v oblasti hrudníku, bolesti hlavy

• 2. při usmíření s otcem pod vizualizací v 1. kroku –klientka vidí podobný obraz jako u usmíření s matkou, hádka rodičů a opět odchod matky, otec je slabý a litující se u dveří, prosí matku, aby neodcházela, otec klečí na kolenou, dcera prožívala nejprve vztek, pak opovržení nad jeho slabostí , sama cítila, jak roste a je silnější než on. Nedůvěřuje mu, vidí ho slabého. 2. Krok pohled do dětství otce –klientka vidí těhotenství jeho matky(7.měsíc) a jeho jako plod v děloze, který se bojí, má strach se narodit. Jeho matka truchlí nad ztrátou manžela…otec klientky nezažil svého otce, ten zemřel dřív než se chlapec narodil…. Otec celý život „hrál“ roli partnera, jediný syn, orientován na výkon… 3. krok usmíření se s otcem a vhled do situace 

V tělesném prožívání se objevilo napětí v břiše, bolesti žaludku, močového měchýře, nutkání na močení

• 3. smíření se s partnerem pod vizualizací - 1. krok vede tam, kde klientka zažila s partnerem největší bolest –dojde k vyjádření bolesti např. z opuštění, ze samoty, z opuštění v těhotenství... 2. krok – pohled do života partnera – ten „nezažil“ svého otce z důvodů rozvodu rodičů. Když byl předškolák musel matce pomáhat s mladšími sourozenci. 3. Krok usmíření se s partnerem, poděkování za společné dítě a vhled do situace 

V tělesné rovině – bolest a úzkost na hrudníku, bolest v podbřišku, mírná nauzea

• 4. TPO s dítětem - popis procesu. I když rodiče tohoto konkrétního dítěte nežijí společně a rozešli se, tak byli seznámeni oba s TPO a souhlasili s terapií. Dítěti jsme vysvětlili společně s rodiči pomocí maňásků, kde má svoje místo v rodině, že oba rodiče ho ochraňují, i když nežijí ve společné domácnosti a mohou se na sebe vzájemně spolehnout. Rodiče jsou velcí a dávají dítěti lásku a bezpečí a dítě je maličké a od rodičů bere potřebné „živiny“ k růstu. Při procesu na matraci zůstala sedět pouze klientka, opírala se zády o stěnu a měla syna na klíně a ten na ni seděl jako na koni. (Pozn.:při TPO procesu je důležité, aby se dítě vztahovalo k jednomu z rodičů, buď k matce nebo k otci. Nelze dělat proces s oběma rodiči zároveň! Dále jsou různé pozice rodiče a dítěte. U větších předškolních dětí je výhodnější, když rodič je nad ležícím dítětem a objímá ho shora, dítě leží na zádech a ruce dítěte jsou mezi jejich těly). Chlapec byl lehce neklidný a později opakoval, že chce pryč, stoupal si, odmítal kontakt s matkou, postupně se objevoval větší neklid až vyústil do vzteku (epizody vzteku, výrazného neklidu, hyperaktivity a problémy se soustředěním, usínáním, neschopnost navazovat oční kontakt byly hlavní příznaky v chování dítěte před TPO. Z anamnézy: dítě se narodilo císařským řezem, 10 dnů pobývalo v inkubátoru na jednotce intenzivní péče a z důvodů „zkalené“ plodové vody byla nasazena antibiotika hned po porodu. První kontakt s matkou byl až desátý den. Matka byla nemocná a měla zdravotní komplikace po operaci dělohy. Matka syna zrcadlila a doprovázela ho slovně dle aktuálních prožitků a emocí. Při křiku ho matka podporovala, aby ze sebe vykřičel vše, co ho tíží, při pláči dávala průchod jeho slzám a ujistila dítě, že u ní se může vyplakat, vykřičet, vyzuřit a vyvztekat se, že to s ním vydrží a neopustí ho. Střídal se pláč a vztek, kdy dítě opakovalo, aby ho matka pustila…V čase, kdy se chlapec nevztekal mu matka nabízela, aby se na ni podíval a ukázal, kde má ona nos a oči. Syn odmítal oční kontakt, nechtěl se na matku dívat…ke konci procesu se na matku dívá a spontánně ji povídá dětským žargonem o hodinách , které vidí na stěně, o sluníčku za oknem, ukazuje, kde má nos a dává matce pusinky. Později mámu prosí, aby si na matraci lehli a společně se tam převalují, chlapec nechce odejít, chce si hrát…Dítě matku hladí, matka mu povídá krátké pohádkové příběhy. Matka má s sebou dětskou láhev s pitím a nabízí synovi a dítě dává napít mámě a vzájemně se krmí tatrankou. Odcházím do vedlejší místnosti, slyším hlas dítěte, jak říká:“maminko tady hají“. Proces končí v lásce a radosti, emoce vzteku, hněvu jsou zpracovány. Chlapec v tom nezůstal sám. Dnes se mohl spolehnout na matku, která s ním prošla cestu trnitou a vydržela a neutekla mu a on neutekl jí. V náručí matky je síla lásky, která proměňuje bolesti v lásku, smutek do radosti, zoufalství do naděje. Matka se dokázala vcítit do svého dítěte a pevné objetí použila jako nástroj k lásce. 

• Zpětná vazba od klientky: dnes má klientka již nového partnera, který žije ve společné domácnosti s ní a s jejím synem. Čas, který syn klientky tráví společně s biologickým otcem není úplně podle matčiných představ, ale i toto přijala. Rodiče klientky se rozvedli po téměř třiceti letech. Syn zvládl nastoupit do předškolního zařízení a dobře se adaptoval. Po TPO se synem klientka pozoruje diametrální rozdíl v chování dítěte a hlavně ve vztahu k ní. Několikrát se dostali do situace, kdy dítě pevně objímala i doma. U syna se zlepšila slovní zásoba, oční kontakt a dítě je dle referencí matky daleko klidnější než bývalo před TPO. Klientka uvažuje o dalším dítěti. Do žádné terapie už druhým rokem nechodí. A sama se cítí mnohem svobodnější. 

Závěr: 

Terapii pevným objetím dle etiky Jiřiny Prekopové považuji za velmi účinný terapeutický nástroj a usmíření s rodiči pod vizualizací je geniální technikou, kdy se skutečně zastavuje přenos starých bolestí, utrpení a křivd z rodičů na děti a dochází k očištění rodu. Terapie pevným objetím podle Prekopové je cesta jak získat vnitřní svobodu, náhled nad svým životem, zažít skutečnou empatii tváří v tvář a cesta bezpodmínečné lásky k bližnímu svému... 

Z celého srdce děkuji Jiřině Prekopové, že metodu propracovala, dala jí etický rozměr, a tak nabídla nástroj k léčení celého rodinného systému. Zároveň jsem si vědoma, že je třeba, aby tento vzácný nástroj používali pouze vyškolení terapeuti, a to jen v indikovaných případech.  

V úctě a v lásce Taťjana Horká

Poznámka: podrobné informace o TPO, indikacích a kontraindikacích najdete v knize „Pevné objetí – Cesta k vnitřní svobodě“ od Jiřiny Prekopové, která byla vydána nakladatelstvím Portál v roce 2009.

Já sama TPO využívám v terapii při řešení zejména vztahových problémů v rodině (nejčastěji mezi rodiči a dětmi). Např. u dětí dlouhodobě separovaných od matek po porodu, při narušení tělesného a citového sepjetí s matkou, ale i u dětí s dětským autismem nebo jen autistickými rysy. Také využívám techniky rehabilitace porodu, tam kde jsou značné patologie v průběhu těhotenství a porodu a následná separace matky a dítěte. Při ztrátě člena rodiny ( i dítěte při spontánním abortu) používám TPO při rozloučení se zemřelým. U dospělých klientů, kde se opakují problémy ve vztazích s partnery, s dětmi, s přáteli apod. je účinná právě technika usmíření se s rodiči pod vizualizací. Je to cesta k sobě samotnému, ke svým emocím, ke svým prožitkům, zpracování minulosti a přijetí rodiče, tak jak je, bez nároků a očekávání, že on se musí změnit a učinit mne spokojenějším… je to cesta k vlastnímu středu. TPO je skutečně o znovuobjevení lásky mezi lidmi, kteří k sobě bytostně patří.

Na závěr bych dodala, že když je rodič vedený terapeutem a objímá svoje dítě a citlivě pozoruje jeho pláč, křik, jeho tendence utíkat nebo bojovat a reaguje zrcadlením a podporou, aby tyhle všechny emoce si dítě mohlo dovolit v jeho vlastní náruči a sám dítěti sděluje jasně i svoje pocity, které nakonec společně proměňují do vzájemného láskyplného pohledu a spočinutí u sebe, přitom každý sám v sobě ve své jedinečnosti, která je projevena, tak tohle je tak hluboká a bytostná empatie, kterou nelze slovy popsat…

 

---

MUDr.Taťjana Horká - vystudovala všeobecné lékařství na Lékařské fakultě MU V Brně, I. atestace z oboru dětského lékařství (1994), II. atestace z oboru dětské a dorostové psychiatrie (2002), III. funkční specializace v systematické psychoterapii (2004). Od roku 1994 pracovala jako lékařka ve Fakultní dětské nemocnici, Černopolní 9 v Brně, nejprve na kardiologii a následně na interně. Od roku 1999 jako dětská a dorostová psychiatrička na Oddělení dětské psychiatrie a klinické psychologie, kde v letech 2002-2004 pracovala ve funkci primářky. Od roku 2004 provozuje soukromou psychiatrickou a psychoterapeutickou praxi v Brně. www.psychoprofi.cz, www.prekopova-pevneobjeti.cz, www.prekopova-nadacnifond.cz