Komentář psychoterapeuta k prezidentským volbám pro SOFT a Mladou frontu DNES

Výsledky proběhlých voleb jsou platné a mají sílu výpovědi o nás všech v české kotlině, v žírném kraji kolem řeky Moravy – i o těch, žijících na sever od Moravské brány. Věru o nás všech.

Rozhodl jsem se – jako psychoterapeut s 30letou praxí - napsat tento komentář, abych upozornil na věci, které se politiky přímo netýkají, ale týkají se našeho života. Dalších pět let slyšet z úst pana prezidenta – sebezálibná slova, slova, slova – jistě neuškodí přímo, ale prezidentský jazýček na vahách politické atmosféry u nás to nadále zatíží směrem k tomu, co už dávno hořce známe: k prázdnému sebezahledění - k malichernosti, řevnivosti, k neúctě. Pan Zeman je pro mě kulturou šikovného lhaní, jež nás hubí již řadu let. Toto lhaní bude pokračovat dalších pět let. Rozhodli jsme tak. Symbolicky a sociologicky, neboť pan prezident je de facto jen symbolický Prd. Ale může otrávit.

V tom smutném dni 26. ledna pro nás Pražany a Jablonečáky, Liberečáky a Semiláky (jsem obojím!) na mě dolehl do brzkých ranních hodin dne následujícího chmurný pocit, pocit terapeuta, když se léčba nedaří: že klient dále vězí ve svých bludných vzorcích, ve svém poddanství malověrnosti, ve svých zběsilých útocích na druhé.

Naše společnost je nemocná a rozdělená a můj cit terapeuta mi říká, bude to dále pokračovat, s o to větší absurditou zbytečnosti. Kdyby tu alespoň byla bída a kruté politické bezpráví (rouhám se ovšem)! Tyto věci by se daly pochopit, tak jako rozumíme rozdělení společnosti ve Španělsku, Řecku,...Egyptě, Sýrii...Ghaně, Súdánu...Nic takového u nás, při vší relativní bídě činnosti soudů a vlády, které nechci ospravedlňovat! A přece, jako by tu byly dvě kultury – ta v Praze a ta ve zbytku republiky (spíše v jiné republice). Osobní poznámka: mí nejbližší třicetiletí přátelé v Jablonci nad Nisou volili pana Zemana. Přestáli jsme to ale spolu. Protože všichni nějak tušíme, že se nemůžeme vylhat. Proto to u nás v okrese dopadlo, jak to dopadlo. A já jsem pyšný na to (včetně výsledku předešlých komunálních voleb), že jsem Pražák a Jablonečák.

Základním cílem psychoterapie (když v životě není dobře) je – chtít něco jiného. Toužit po něčem jiném. Jinak se nedá terapie dělat, není s kým. Nemohu uvěřit – u nás, kde nejde o život = úroveň našeho sociálního státu je v reálných číslech vyšší než v Rakousku!, včetně procenta chudoby, světe div se! – že lidé jsou tak zblblí výklady odborů, sociální demokracie a některých masmedií, že: CHTĚJÍ NÁVRAT STARÝCH ZLATÝCH ČASŮ. Opravdu, zdá se, že polovina naší společnosti žije svůj sen o zlatém věku komunismu u nás. (Podobně jako v Evropě se – byť ojediněle - ozývají hlasy, že holokaust byl jen pokus Velkoněmecké říše regulovat zaměstnanost. Že šlo prostě o pracovní tábory a ne o vyhlazovací továrny.)

Koukám se po půlnoci 27. ledna na ČT24 jak na fáč: na pořad o Ferdinandu Tyrolském, dvacet let jako místodržitel na českém trůně v 16. století – o kultuře rozumu a humanismu, času, který překračuje jeden život a mnoho chutných vepřových bůčků. Pan Ferdinand hovořil i česky...načasování pořadu jistě nebylo náhodné, aby teď nechtěně přineslo ironický, hořký obraz kontrastu kandidátů na prezidenta. Ten pan šlechtic (fuj teda) překročil svůj jeden život a zbyl nám po něm letohrádek Hvězda. Stále je tu. Stále to nedocvakává? Taky občas jím vepřový bůček, ale hlavu mám snad stále lidskou. A v hlavě je mozek a ten mozek přemýšlí a představuje si...

Všem nám lidem jde o lepší život, ne? Ze slov se ani nenajíme, ani neprovedeme potřebné společenské změny (že to jde, jsme se během pouhých tří let před 10 lety přesvědčili na přechodech: už jako řidiči vidíme chodce! A pražští řidiči jsou nyní svým chováním ti nejohleduplnější v celé republice i v SR: KDO BY TO PŘEDTÍM ŘEKL, ŽE TO PŮJDE S TZV. AROGANTNÍMI PRAŽÁKY TAK KRÁTCE ??? Prostě neuvěřitelná kulturní revoluce. Ale jde to!)

Víte co, mohli jsme tou volbou přispět k vlastní budoucnosti. Přispěli jsme však k chutnému bůčku.

Víte co, hrůza – přeji nám všem bídu a utrpení. Tomu pak my Češi rozumíme a semkneme se bez vyumělkovaných keců (1938, 1968, 1989), byť žel nakrátko. Sebe nevyjímaje! Blaničtí rytíři – můžete spat nadále v klidu: českému národu nic nehrozí, všechno je v poho. Můžeme dále nadávat a kecat s těmi bůčky v bříšku. A to je pěkná zábava! Tak zase za pět let, byť jen s některými z nás...

{text2mod}

PhDr. Vratislav Strnad

Systemický a psychoanalytický terapeut, 20 let praxe. Lektor, supervizor a kouč. Zakladatel ISZ (1990) a ISZ-MC (2005), prezident České systemické společnosti, supervizor SOFT a AMRP, člen ÖAS a akreditovaný systemický terapeut v Rakousku. Člen odborné rady SOFT. Publikuje doma i v zahraničí. Věnuje se rozvoji systemické metodologie a mezinárodního networku odborné spolupráce. {/text2mod}