Se specifikou ženské klientely jsme se začali více seznamovat v 90.letech v souvislosti s realitou častějšího výskytu dětí narozených závislým matkám a tedy v souvislosti s mateřskou rolí našich klientek.
První závislé matky a první narozené děti přinesly mnoho obav a otázek z následků, ale i z našich odborných kompetencí s nimi pracovat a pomáhat jim. Velkým přínosem a úlevou ze zmiňovaných obav bylo otevření terapeutické komunity Karlov pro společnou léčbu matky s dítětem v r. 2000, což je stále jediná terapeutická komunita pro společnou léčbu a následné rozšíření nabízených léčebných možností o ambulantní, respektive stacionární programy- bydlí s dítětem v Dětském centru (dříve Kojenecký ústav) a dochází do DST (Denní stacionář o.s.SANANIM).
Jak se vlastně dostane závislá gravidní žena či matka zneužívající drogy do naší péče?
1/ klientka kontaktního centra otěhotní
Pro další spolupráci je nejvýhodnější, máme-li s klientkou kontakt již předtím, než očekává dítě. Při určité důvěře, kterou již docházení do centra předpokládá, můžeme usilovat o základní prenatální péči, zamezit rizikům, pomáhat řešit sociální otázky a poskytnout základní podporu, kterou tato klientka v těhotenství a po porodu potřebuje, příp. již předem řešit osud dítěte. V těchto případech je zapotřebí probírat se ženou otázky substituční léčby, potratů a adopce a další citlivá a osobní témata.
2/ žena bere drogy, porodí dítě s abstinenčním syndromem a z porodnice je informován příslušný odbor, soc. pracovnice a odtud je kontaktováno příslušné protidrogové zařízení.
V těchto případech, kdy problém drogové závislosti je zveřejněn poprvé v průběhu porodu, bývalo většinou umístěno dítě na základě předběžného opatření do kojeneckého ústavu.
V souvislosti s osvětou a tlakem na omezení počtu dětí v ústavní výchově však úřady přistupují v současné době značně nejednotně, a velice často jsou, děti našich klientů umísťovány do péče prarodičů, čehož setýká i naše kazuistika.
Klientka Iveta, 23 let, vyrůstala v rodině úspěšných rodičů – otec pracuje ve státní správě, matka právnička, Iveta je jejich jediné dítě, další nechtěli, matka šla brzy do práce a tak od 3 měsíců Ivetu vychovávala chůva, rodiče vídala zřídka - vždy, když měli návštěvu, tak ji vzbudili a chlubili se jí, Iveta si pamatuje jen útržky, např. jak šli na návštěvu, chtěla se držet mámy za ruku, ta ji odmítla s tím, že má upatlané ruce apod.
Iveta bere drogy od 15 let, nejdřív zkoušela marihuanu a alkohol, pak přešla na pervitin, po nástupu na SŠ začala být dle rodičů náladová, problémová, rodiče neuznávala, dělala si, co chtěla, občas nepřišla domů, rodiče si mysleli, že jde o pubertu a že z toho vyroste, že je provokuje. Iveta říká, že si toho dlouho nevšímali, bylo to pro ně jednodušší. Po té, co začala mít absence ve škole, ji rodiče doma zamykali, např. přes celý víkend, když odjížděli na chatu apod., zakazovali cokoliv jiného než školu, utekla z domu.
Časem brala denně, i.v., poměrně brzy si našla v drogové partě partnera – romského dealera, do kterého se zamilovala,ze školy ji vyhodili. Od 17 let tak žila na ulici, přespávala různě u kamarádů, když neměla peníze, zkoušela občas kontaktovat rodiče, ti se s ní odmítali stýkat, peníze sháněla drobnými krádežemi, ale mnohem častěji sexem jako výměnou za drogy. Byla a stále je hezká, tak to nebyl problém. Několikrát ji chytli policajti, půjčila někomu OP, a tak se ji podařilo nadělat značné dluhy, v současné době se jedná o cca půlmilion.
Fakt, že je těhotná, zjistila spíš náhodou, byla ve 3. měsíci, nečekala, že by mohla otěhotnět, ale hned ji to nadchlo, přišlo jí, že teď už bude mít někoho jen pro sebe. Otcem byl patrně onen dealer zpočátku, ke kterému se stále vracela, i když se k ní choval dost drsně. Kontaktuje nás krátce před porodem, neví, co bude dál, začíná se bát, je zcela ve své situaci bezradná.
Po opakovaných konzultacích se rozhoduje pro léčbu v komunitě společně s dítětem, je naplánována přímá následná detoxifikace po porodu a přijetí do léčby. Klientka souhlasí, jen se bojí, že na ni přítel zapomene !
V porodnici telefonuje rodičům, s kterými nemluvila několik let, aby jim řekla, že jsou babička a děda malé Lucie. Rodiče jsou zcela zásadně proti léčbě, kterou považují za ostudu, rozhodují se, že převezmou vnučku do své péče, což po dohodě se soc. pracovnicí udělají. Iveta může u nich bydlet, pokud nebude brát. Iveta se sama rozhoduje pro léčbu ve stacionáři, a tak může každý den být v kontaktu s dcerou. V průběhu léčby se nakonec podaří získat rodiče pro spolupráci, a tak probíhají rodinná setkání, kde otec se drží role, teď už bude vše dobré, my na to dohlídneme, matka zcela racionální, bez jakéhokoliv projevu emocí a Iveta velmi infantilní, o své dceři mluví spíše jako o malé sestřičce a zároveň je neschopna jakkoliv projevit své názory. Snažíme se vést obnovit komunikaci mezi jednotlivými členy rodiny, zavést pravidla do rodiny, tak aby Iveta měla právo se podílet na výchově dcery, ale také měla zodpovědnost za ni a za sebe, přijmout fakt, že matkou dítěte je Iveta a že cílem bude její osamostatnění a schopnost pečovat o dceru. Po měsíci léčby otec zcela náhle zaplatí veškeré dluhy dcery, která to přijímá jako zcela běžnou zprávu. Při posledním setkání nám rodiče sdělují, že pomoc nepotřebují, že už zajistili chůvu pro malou chůvu...
- Je dítě správná motivace k léčbě ?
- Je prarodič vhodnou volbou pro náhradní péči ?
- Může rodič, který jednou nezvládl zásadním způsobem výchovu, zvládnout druhý pokus?
- Může být závislá matka dobrým rodičem ?
- Jak dlouho má dítě čekat na „dozrání" svého rodiče ?
- Co je nejlepší volbou pro děti uživatelů drog ?
- Co udělat, abychom už neměli další klienty ?
- Kdo je naším klientem ?
- Pro koho hledáme ideální řešení, pro matku nebo prodítě ?
- Co je cílem terapie drogově závislých matek ?
- Chceme vyléčit tuto klientku z drogové závislosti nebo touto terapií zajistit dítěti vhodnou matku nebo pomáháme matce ujasnit si vztah k dítěti, a tím nalézt motivaci k léčbě ?
(Z programu Dne rodinné psychoterapie s tématem NESTANDARTNÍ RODINY a práce s nimi, konaném 12.3.2013 v Lékařském domě, Praha 2)