Hiporehabilitace je komplexní multidisciplinární rehabilitační metoda využívající koně pro léčebné účely. Tato léčebná metoda vznikla v 60.letech 20.století, v Čechách se začala rozvíjet v 80.letech a jejím průkopníkem byla MUDr. Lia Frantalová z Dětské Hamzovy léčebny Luže-Košumberk.
Hiporehabilitace zahrnuje 3 směry:
- Hipoterapie HT - rehabilitační metoda pro pohybově postižené, která využívá hlavně tělesné faktory mechanismu účinku jízdy na koni.
- a) Psychoterapie pomocí koní PPK - využívá hlavně psychických vlastností koně a ten je zařazen do terapeutického procesu jako koterapeut.
b) Aktivity s využitím koní AVK - používají se v oblasti sociální a pedagogické
- Sportovní ježdění hendikepovaných - pohybově i duševně hendikepovaní sportovci trénují jízdu na koni a účastní se různých závodů (sem patří např. paravoltiž, paradrezura, parawestern)
O co jde při hipoterapii?
...která je doménou rehabilitačních lékařů a fyzioterapeutů, využívá specifický pohyb koně - to je trojí pohyb hřbetu koně (zepředu dozadu, zboku na bok, nahoru dolů). Tento složitý pohyb se střídá v 16 kombinacích podle toho, kterou nohou kůň vykročí (toto za minutu obnáší 110 impulsů). Pohyb koně si vynucuje pohybovou kompenzaci ze strany jezdce. Každé vychýlení hřbetu koně vyvolá celou serii posturálních reflexů, nutných k udržení rovnováhy jezdce. Dochází k facilitaci senzomotorické integrace, koordinaci pohybu, narušování patologických pohybových stereotypů. Pro tělesně postiženého toto představuje vlastní specifickou rehabilitaci. Trup diparetika je vystaven účinku pohybu koňského hřbetu, který vyvolává v trupu stejné pochody jako fyziologický pohyb zdravých dolních končetin při chůzi - to je základ hiporehabilitace a její specifikum, které žádná jiná metoda nemůže diparetikovi poskytnout. Fyziologická chůze koně také rehabilituje patologickou chůzi člověka.
Hiporehabilitace využívá i tělesné teploty koně, což je významný relaxační faktor pro ztuhlé svalstvo u tělesně postižených. Uvolnění svalů jde ruku v ruce s uvolněním duševním, což lze využívat také při psychoterapeutickém ježdění jako obdobu autogenního tréninku.
O co jde při psychoterapii pomocí koní?
Kontakt
Pacienti často navážou snáze kontakt se zvířetem než s člověkem a tento kontakt je spíš neverbální než verbální. Kůň se pak stává prostředníkem mezi pacientem a terapeutem. Cílem je vytváření kontaktu pacient-terapeut.
Komunikace
Kůň se stává prostředníkem mezi pacientem a terapeutem také při rozvoji vzájemné komunikace. Komunikace se rozvíjí i ve skupině mezi pacienty navzájem.
Vztah
Vytvářením kontaktu mezi pacientem a terapeutem, rozvíjením jejich vzájemné komunikace a prostřednictvím vztahu pacienta ke zvířeti se může vytvářet vztah pacienta a terapeuta, a tak se mohou otevřít dveře k další psychoterapeutické spolupráci. Důležitá je bezpečná atmosféra stáje podporující odstranění úzkosti a nedůvěry.
Motivace
Velké, živé, impozantní zvíře je silným motivačním činitelem pro spolupráci pacienta s terapeutem a pro vzájemnou spolupráci ve skupině. Prostřednictvím koně často naváže terapeut spolupráci s dosud nespolupracujícím pacientem. Zlepšují se také volní vlastnosti pacientů.
Pozornost
Při intenzivním kontaktu s koněm je pacient nucen k soustředění pozornosti, je velmi emočně angažován, jeho chování je neustále konfrontováno s jednoznačnými a okamžitými reakcemi koně. V takové situaci se často "ztratí" problémový příznak (např.bolesti hlavy, koktavost, úzkost, stereotypní stesky atd.), protože pozornost je upřena na práci s koněm. Tuto "ztrátu" lze pak reflektovat a hledat možnosti, kdy by ke ztrátě mohlo docházet také v jiných situacích v běžném životě.
Emotivita
Při psychoterapeutickém ježdění dochází k významnému oživení emotivity u většiny pacientů, kteří mají emotivitu plošší nebo jsou laděni subdepresivně. Kůň také díky své emoční neutralitě, nezaujatosti a nepřítomnosti předsudků umožňuje člověku získat emočně korektivní zkušenost. Důležitou roli hraje strach a jeho překonávání při práci s koněm, čímž se podporuje zvyšování sebehodnocení pacienta a získávání pocitu jeho vlastní kompetence.
Chování
Při psychoterapii pomocí koní lze pracovat na změně nepřiměřeně submisivního nebo naopak nepřiměřeně agresivního chování. Díky práci prostřednictvím koně se terapeut snadno vyvaruje kritiky pacientova neadekvátního chování, protože kůň nekritizuje, ale má své jasné potřeby. Využívají se techniky, které vyžadující dominantní nebo naopak podřídivý projev ze strany pacienta. Pacient pak může reflektovat svou zkušenost se vztahem ke koni a práci s koněm, může objevovat své skryté rezervy či alternativy chování. Svým stabilním jednáním kůň usměrňuje nepřiměřené jednání pacienta. Toho se využívá např. u dětí s poruchami chování. Pokud si dítě přinese "zlobení" do stáje, nemůže lekce proběhnout, protože kůň to jednoduše nedovolí.
Nácvik kognitivních funkcí
Učením součástí jezdecké výstroje, opakováním různých informací o koních se nenásilně trénují kognitivní funkce.
Zlepšení kvality komplexní léčebné péče
Možnost přicházet pravidelně ke koním do stáje a účastnit se psychoterapie pomocí koní představuje pro hospitalizované psychiatrické pacienty významné zlepšení celkové kvality komplexní léčebné péče.
O co jde ve vztahu kůň - člověk?
Člověk si musí uvědomit, co chce, musí být sebejistý a důsledný, musí dostat pod kontrolu svůj strach a převzít odpovědnost, jestliže chce, aby jej kůň následoval a respektoval. Pokud se k tomu dopracuje, může dospět i k sebereflexi vlastní schopnosti mít moc nad svým jednáním, myšlením, emocemi a také životem. V přímém a intenzivním kontaktu může kůň pomoci člověku hledat alternativní příběh jeho života. Práce a vztah s koněm je velmi inspirativní, rozvíjí kreativitu a napomáhá sebepoznání.
Nabízí se otázka, proč právě kůň je tak vhodným zvířetem pro terapeutickou spolupráci (a to samozřejmě v různých psychoterapeutických přístupech).
Významnou roli hraje velikost a mohutnost koně několikanásobně převyšující člověka a ušlechtilý zjev koně. V přímém kontaktu nelze koně ignorovat, musíte ho brát vážně a jste nuceni se nějak projevit.
Kůň volně žijící v přírodě nezbytně potřebuje ke svému přežití neuvěřitelně citlivou senzorickou výbavu, protože jeho primárním přirozeným chováním je útěk od nebezpečí. Kůň je zvíře na útěku. Díky svým vyvinutým smyslům je schopen vnímat podprahové signály, které člověku běžně unikají. Informace o tom, jak se cítíme, vyjadřujeme ne zcela vědomě neverbální komunikací - tedy způsobem pohybu a postoje, napětím svalstva, intenzitou a intonací hlasu, chvěním hlasu, artikulací atd. Kůň tyto naše nevědomé signály velmi dobře vnímá a okamžitě na ně reaguje. Můžeme si být téměř jistí, že jej v tomto směru neoklameme.
Kůň je stádové zvíře a je pro něj přirozená hierarchie vztahů ve stádu, kterému velí jedna dominantní klisna. Dorozumívání mezi jednotlivými členy ve stádě probíhá na neverbální úrovni se zcela jednoznačnými významy. V posledních letech se rozvíjí zajímavý přístup přirozeného kontaktu s koněm nazvaný horsemanship, který vychází z dlouholetého podrobného zkoumání a pozorování chování volně žijících koní. Při tomto přístupu pracuje člověk s koněm převážně ze země a snaží se získat postavení dominantní klisny prostřednictvím jasné neverbální komunikace odvozené z přirozených podmínek stáda. Výsledkem může být spokojený kůň, který pro člověka pracuje, protože chce a nikoli proto, že musí. Horsemanship se s velkým přínosem používá v psychoterapii pomocí koní.
Předpokladem úspěchu psychoterapie pomocí koní je bezpečná atmosféra stáje, zkušený a zručný terapeut, který ví, co dělá a kam směřuje, speciálně trénovaný a zkušený kůň, kterého tento druh práce baví, a pacient, který dá této dvojici svou důvěru.
{text2mod}
MUDr. Andrea Mašková
Autorka pracujev Psychiatrické Léčebně Havlíčkův Brod od r. 1995 jako lékařka-psychiatrička, je garantujícím psychiatrem pro středisko PIRUETA a zakladatelkou Nadačního fondu pro hipoterapii v Psychiatrické léčebně Havlíčkův Brod. {/text2mod}
