Práce má dvě části: teoretickou, která zpracovává přehled o tom,  jak je chápán koncept genderu a to především v postmoderním sociálně-konstrukcionistickém pojetí, a výzkumnou, která prezentuje uskutečněný kvalitativní výzkum.

Teoretická část je rozdělena do čtyř kapitol. Východiskem teorie je kritický pohled na psychologii, v jejímž  hlavním proudu stále převládá modernistický pohled na člověka. Modernistická psychologie se dostává do kritické palby jak sociálního konstrukcionismu, tak také feminismu v rámci sociálně psychologické kritiky. Kritici tvrdí, že nestrannost psychologie je zdánlivá,   opomíjí ženskou zkušenost, stranou zůstávají i jiné marginalizované skupiny. Stejně tak i neutralita porozujícího, výzkumníka nebo třeba terapeuta je zpochybňována oběma kritickými proudy.

Výtky se týkají vynechání sociální perspektivy či její redukce, což souvisí s tím, že se psychologie, která usiluje o přiblížení k exaktním vědám má blíž k biologii než k sociálním vědám, a to vede k přílišnému biologickému determinismu. Ten známe i z pregraduální výuky psychologie na našich fakultách.

Síla teoretické části vyplývá z toho, že jde o ambiciosní dizertační práci,  která nepřipustí žádné zjednodušování. V knižním vydání to může ale být i omezení. Studující získají kvalitní a dobře uspořádaný přehled o přístupech včetně kritické reflexe podstatných literárních zdrojů. Pokud si psychoterapeuti či zájemci o obor chtějí o feministických, ale i dalších kritických zdrojích jen tak něco přečíst, mohou být zaskočeni hutností textu.

Některé čtenáře a čtenářky bude možná víc zajímat výzkumná studie Machovcové, genderové analýzy semistrukturovaných rozhovorů s deseti odborníky a odbornicemi v oblasti psychoterapie a poradenství z Česka a Norska. Autorka se hlásí  ke kvalitativnímu  výzkumnému přístupu, který prolamuje přísné oddělení vztahu výzkumník-respondent, rozhovory jsou pro ni vzájemným angažováním se v tvorbě významů, respondenti jsou tedy spolu-výzkumníky;  nezní to psychoterapeutům, kterým je blízká postmoderní dialogická praxe, povědomé či známě?  Také psychoterapeutický rozhovor je dialogický proces společné tvorby. Autorka si v duchu nové kvalitativní metodologie neklade jednoznačně formulované cíle výzkumu, během výzkumu  a teoretického studia hledá a ujasňuje si, oč jí jde- v době, kdy psala knihu, shrnula, že jí jde „ v první řadě o nahlédnutí a analýzu toho, jak je gender zvýznamňován v poradenském prostoru, jaké interpretace jsou využívány…“. Další oblastí zájmu autorky je prolínání genderu s dalšími kategoriemi, jako jsou etnicita, věk či zdraví.

O spolupráci v roli respondentů a respondentek autorka požádala osoby, které se jistým způsobem o téma genderu zajímají a reprezentují řadu názorů a postojů. Nešlo jí o kontrastování názorů, ale o prozkoumání praxe postojů vůči genderu u těch, kteří jej neredukují na biologické motivy, jak je tomu například v evoluční psychologii, ale berou v potaz také sociální a psychologické procesy. Šlo spíš o“ konverzaci s cílem“, reflexi zkušenosti osob, které ve své praxi nějak genderovou problematiku reflektují.

Tématická analýza rozhovorů vedla k vytvoření tří hlavních témat. Porozumění či konstrukce genderu „těch druhých“ dotazovaných vychází často z implicitního pojetí genderu jako odlišnosti – jde o běžné binární kategorizace, přetrvává důraz na esenciální charakteristiky mužství a ženství s řadou stereotypů, v praktických zkušenostech je ale závislost těla resp. biologického pohlaví a gender zpochybněna a leckdy převrácena; terapeutka si například všímá, že muž, který jí svým velkým tělem naháněl strach, se cítí jako velmi slabý a v ní hledá oporu.  Objevují se tvrzení, že gender jednotlivce relevantní není, že vždy hraje roli jedinečnost jednotlivce, a tvrzení, že význam genderu se během života člověka proměňuje. Téma moci je v rámci genderové analýzy považováno za ústřední a je bezesporu zajímavé;  zdá se mi, že bývá terapeuty leckdy málo reflektováno a mohou čtenáře inspirovat.

Jakou hraje roli gender v terapeutickém vztahu? Odpovědi na otázku, kterou přináší druhé téma, se týkají volby terapeuta či terapeutky,  profesionální role, je vnímán jako ohrožení anebo spojenectví, a ukazují poměrně širokou škálu postojů. Gender terapeutů a klientů  má pro individuální terapeuty specifické významy. Někdo věří, že by si klient či klientka měli mít možnost vybrat si terapeuta nebo terapeutku, nebo ten výběr přímo navrhují; bývá to spojené se specifickým přesvědčením, k čemu by to mělo být dobré. Jedna norská terapeutka věří, že vzhledem k tomu, že je žena, mužský klient by měl nejdřív pracovat s mužským terapeutem a přijít k ní později; gender a pohlaví jsou zde propojeny a stojí na přesvědčení o komplementaritě jako normě.

Třetí téma - téma společenské změny – je čistě feministické téma, vyjadřované zkratkou „ osobní je politické“. Z jiného hlediska jde o politický kontext osobních životů, který nebývá ve většině individuálních terapeutických směrů reflektován. Pro systemické terapeuty jsou ale kontexty potenciálně významné, i ty politické.

Výzkumná část je zajímavé čtení, někdo si při čtení pasáží odpovědí respondentů třeba bude reflektovat vlastní názory, možná se otevře diskuse, která by možná posunula využívání genderu za významy, dané osobnostní odlišností žen a mužů. Objevování genderových perspektiv je podle mých zkušeností pozoruhodné dobrodružství, porozumění vztahovému světu  klinetů a terapeutů obohacuje o nové dimenze. Mladé lidi zajímá, aspoň naše zkušenosti z výcviku rodinných terapeutů nás o tom přesvědčují.

Hodí se pár slov o kontextu vzniku práce. Kateřina Machovcová vystudovala psychologii na FSV v Brně u prof. Zbyňka Vybírala a poučila se tam o diskurzivní psychologii a kritických proudech v psychologii.  Dostala zřejmě  podporu pro hlubší poznání zatím nové oblasti feministických a genderových studií mimo brněnskou fakultu sociálních studií - během studijních pobytů v Norsku a Dánsku, kurzů a účasti na mezinárodních konferencích přehled o aktuální podobě genderových studií. Dát příležitost mladým kolegům rozvinout oblast zkoumání, nad nímž nemá vedoucí katedry plnou odbornou kontrolu, není samozřejmé a je za to třeba Vybírala ocenit. Pokud vím, jiná katedra psychologie v Česku podobnou podporu těmto netradičním přístupům zkoumání neprojevila. Je otázka, jestli se časem nestane pozice kateder psychologie, které genderová studia neberou na vědomí, znevýhodňující. Katedra FSV uvedla práci Machovcové jako první a rovnou ve výborné kvalitě.

Před časem již vyšlo v časopise Psychoterapie.

PhDr.Šárka Gjuričová

Systemická terapeutka, klinická psycholožka, rozvíjí  genderově citlivou rodinnou terapii. Přes dvacet let se podílí na vedení Institutu rodinné terapie Praha. Přednáší a publikuje knižně i časopisecky (včetně Psychoterapie), s Jiřím Kubičkou vydali knížku Rodinná terapie, systemické a narativní přístupy( Grada 2009){jcomments on}