×

Varování

JUser: :_load: Nelze nahrát uživatele s ID: 355
pondělí, 10 říjen 2011 08:13

Hana Hašková -Bezdětnost

Haskova_HanaHana Hašková: Bezdětnost perspektivou sociologického výzkumu

Nízká plodnost a prodlužování období bezdětnosti mezi mladými lidmi, tzv. odkládání rodičovství, se staly od 90. let 20. století v české společnosti široce diskutovanými tématy. Česká republika se v průběhu několika málo let zařadila mezi státy s nejnižší plodností na světě.

I přes rychlý růst porodnosti v české společnosti od konce 90. let 20. století z důvodu reprodukce babyboomových generací, které se narodily v 70. letech 20. století, v evropském srovnání zůstává plodnost v České republice na nízké úrovni.
Rychlý pokles plodnosti v české společnosti byl zasazován odborníky a odbornicemi zabývajícími se populačními otázkami do různých, na první pohled často nesmiřitelných interpretačních rámců. Obdobně jako v jiných státech střední a východní Evropy se i v České republice odborná diskuse soustředila na dva hlavní výklady. Jeden kladl důraz na strukturální faktory, druhý na faktory kulturní – hodnotové. Jeden zdůrazňoval růst socioekonomických bariér rodičovství, druhý podtrhoval otevření nových možností a příležitostí, které mohou rodičovství konkurovat. Ačkoliv v centru výzkumného zájmu stálo zpravidla rodičovství a plodnost, nikoliv bezdětnost, důraz, který byl kladen na hodnotové změny, implikoval růst dobrovolné bezdětnosti/prodlužování období bezdětnosti, zatímco důraz, který byl kladen na socioekonomické problémy, implikoval spíše prodlužování období bezdětnosti nedobrovolné, vynucené vnějšími podmínkami.
Hranice mezi dobrovolnou a nedobrovolnou bezdětností, stejně tak jako hranice mezi dobrovolným a nedobrovolným prodlužováním období bezdětnosti, které jsou ve veřejných médiích a implicitně i v odborných diskusích velmi ostré a oddělují ty, kteří staví před rodičovství jiné životní cíle, a ty, kteří mít děti nemohou, ale chtějí, jsou politicky významné. Vytvářeny jsou však zpravidla nepřímo, na základě analýzy významných změn v hodnotových orientacích nebo na základě analýzy významných proměn v systému sociálního zabezpečení a na trhu práce.
V knize Fenomén bezdětnosti, která vyšla v roce 2009 v nakladatelství SLON jsem si proto položila dvě výzkumné otázky: Jaké faktory přispívají k (prodlužování období) bezdětnosti v české společnosti? Jak definují (rozumějí) svou (své) bezdětnost(i) samotní bezdětní, jak se podle nich a v jejich vlastním případě bezdětnost „dělá“ a jak ji prožívají?
Vzhledem k takto definovaným otázkám jsem zvolila metodologicky smíšený přístup. Kombinovala jsem metody a data kvantitativní i kvalitativní, a to tak, aby byla využita explanační síla komplementarity těchto výzkumných přístupů a dat. Konkrétně jsem vycházela z analýzy dat ze Sčítání lidu, domů a bytů, která jsou výhodná pro mezigenerační komparace, ale z hlediska reprodukčního chování lze na nich zkoumat pouze populaci žen. Dále jsem k analýze využila dat českých i mezinárodních výběrových šetření, která poskytují kromě informací o reprodukčním chování mužů a žen i informace o jejich reprodukčních preferencích, plánech a hodnotových orientacích. Analýza kvantitativních dat mi umožnila odpovědět na otázku o faktorech ovlivňujících míru bezdětnosti a prodlužování období bezdětnosti. Kvalitativní analýza problémově orientovaných rozhovorů s bezdětnými muži a ženami ve věku alespoň 30 let, u nichž lze již předpokládat úvahy o reprodukčních plánech a zároveň již zahrnují ty generace mužů a žen, u nichž došlo k významnému prodlužování období bezdětnosti, mi umožnila odpovědět na otázku, jakým způsobem je stav bezdětnosti v životě těchto mužů a žen interpretován a definován jimi samotnými.
Analýza dat ze Sčítání lidu, domů a bytů ukázala, že řada faktorů má vliv na prodlužování období bezdětnosti (žen) a na míru jejich konečné bezdětnosti mezigeneračně. Mezi takové faktory patří například výše vzdělání, typ vzdělání, typ zaměstnání, velikost místa bydliště a rodinný stav. Určit směr vlivu mezi rodinným stavem a zahájením rodičovství je však komplikované. Z vysokého podílu těhotných svobodných nevěst v 80. letech 20. století i z výsledků výběrového šetření, které ukazuje, že v současné době rozšiřování nesezdaného soužití mezi mladými lidmi bývá vstup do manželství spojován až s rozhodnutím se pro rodičovství, lze soudit, že to jsou právě plány na zahájení rodičovství nebo početí dítěte, které ovlivňují uzavírání manželství. Nesezdané soužití je v současné době mezi mladými lidmi v České republice již natolik rozšířené a očekávané, že jej lze považovat za novou sociální normu, která však růst bezdětnosti sama o sobě neimplikuje. Úzká souvislost mezi rodinným stavem a zahajováním rodičovství totiž klesá v závislosti na narůstajícím podílu svobodných matek (zejména mezi ženami se základním vzděláním) a zvyšujícím se podílu bezdětných manželství (zejména mezi vysokoškolačkami). To, co dnes nabývá s ohledem na míru bezdětnosti na významu, je rostoucí podíl mladých lidí, kteří nemají ve věku 25-30 let (kdy se již většina jejich rodičů rodiči stala) stálého partnera. Vzhledem k tomu, že rodičovství plánují lidé zpravidla v partnerství a že partnerská situace je faktorem, na který kladou bezdětní lidé při vysvětlování své bezdětnosti důraz nejčastěji, nelze tento poznatek v souvislosti se studiem prodlužování období bezdětnosti, přehlížet. Jestliže roste podíl těch, kteří nemají ve věku 25-30 let stálého partnera, a zároveň se prosazuje norma „soužití nanečisto bez dětí“, logicky se tím i zkracuje období pro založení rodiny ve věku nejvyšší plodivosti. Ačkoliv by mohl být růst podílu mladých lidí bez stálého partnera pokládán za projev vysoké míry individualismu, odmítání stabilních partnerských svazků a preference krátkodobých známostí, empirická data tuto hypotézu nepodporují. Většina mladých lidí ve věku 25-30 let bez stálého partnera totiž vlastní partnerskou situaci reflektuje negativně.
Vedle rostoucího podílu mladých lidí bez stálého partnera narůstá i důležitost vlivu jiných faktorů ovlivňujících míru bezdětnosti. Jedním z nich je koncentrace mladých lidí ve velkých městech a narůstající podíl mladých lidí, kteří dospívali v neúplných a rekonstituovaných rodinách. Vyrůstání v jiné než úplné a zároveň nerekonstituované rodině totiž snižuje ochotu k investicím do rodičovství a k životu ve velkých městech se pojí v souladu s teoriemi individualizace životní styly, které podporují spíše prodlužování období bezdětnosti než zakládání rodin, a to i při odečtení vlivu vyššího podílu svobodných a rozvedených a lidí s vyšším vzděláním v těchto městech.
Na důležitosti nabývá při zkoumání reprodukčního chování také výše vzdělání. Ačkoliv ke zvyšování podílu bezdětných dochází ve všech vzdělanostních skupinách žen, k největšímu nárůstu bezdětných došlo mezi vysokoškolačkami. Fakt, že právě bezdětné vysokoškolačky deklarují nejvyšší míru konfliktu mezi pracovním životem a možností zahájení rodičovství, stejně jako růst podílu vdaných vysokoškolaček, které zůstávají bezdětné, ukazuje na „vysoké náklady mateřství“ pro tyto ženy a na využívání alternativních „zdrojů redukce nejistoty“. Zatímco se pro ženy s vyšším vzděláním otevřely na trhu práce nové příležitosti, pro ženy s nízkým vzděláním představuje mateřství vedle mnohých dalších hodnot také ukotvení ve stálých vztazích, jejichž alternativa v podobě rozvoje pracovní kariéry nebo i manželství je pro mnohé z nich nedosažitelná. Zatímco mezi ženami to jsou zejména vysokoškolačky, které zůstávají bezdětné nejdéle, nejčastěji a stále více, mezi muži to jsou naopak stále více ti se základním vzděláním, kteří se nepodílejí na praxi rodičovství: nejvíce a stále častěji zůstávají svobodní a je mezi nimi i největší podíl těch, kteří se nijak nepodílí na výchově svých nemanželských dětí. Paradox nejsilnější názorové akceptace mimomanželské plodnosti vysokoškolačkami, které však realizují své mateřství, když už, tak zpravidla v manželství, a nejsilnějšího důrazu, který kladou na manželství ženy s nízkými stupni vzdělání, které se však stávají svobodnými matkami, a to i těmi bez partnera, nejčastěji a stále častěji, ukazuje na to, že některé ze současných proměn rodinného chování nejsou vedeny hodnotovými změnami, ale jsou reakcí na strukturální bariéry ve společnosti.
Spolu s tím, jak se rozšiřuje používání moderních prostředků antikoncepce, které umožňují regulovat nejen počet narozených dětí, ale i to, kdy a zda se rodičem stát, stále více narůstá i vliv shody partnerů na časování rodičovství. Neshoda partnerů na reprodukčních plánech snižuje šance na realizaci reprodukčních preferencí i založení rodiny a názory partnera/partnerky patří mezi nejčastěji zmiňované faktory při vysvětlování vlastního reprodukčního chování. Z daného hlediska se pro pochopení reprodukčního chování bezdětných ukazuje stále důležitější explorovat procesy, jakými způsoby dochází mezi partnery k vyjednávání o zahájení rodičovství.
Z hlediska explanace růstu podílu bezdětných v české populaci je důležité zjištění, že současní mladí bezdětní lidé i rodiče, kteří vstupovali do věku nejvyšší reprodukce po roce 1989, se liší od bezdětných lidí i rodičů starších tím, že kladou větší důraz na vliv bytové/ekonomické situace na své rozhodování o založení rodiny. A mladí bezdětní se od všech ostatních – rodičů i starších bezdětných – liší také větším důrazem, který kladou na svou a partnerovu/partnerčinu situaci v zaměstnání a volnočasové aktivity. V souladu s tím je zjištění, že akceptace (volby) bezdětnosti v české společnosti narůstá mezi mladými lidmi, kteří vstupovali do věku nejvyšší reprodukce po roce 1989, na rozdíl od starších, zejména tehdy, kdy jsou důvodem ekonomické podmínky nebo upřednostnění práce, zálib a vlastní nezávislosti před rodičovstvím.
Větší důraz, který kladou mladí bezdětní na volnočasové aktivity, lze interpretovat v souladu s explanacemi, které vysvětlují růst podílu bezdětných v populaci hodnotovými změnami. V souladu s tím je i zjištění, že vliv rodičovství konkurujících zájmů, koníčků a přesvědčení zdůrazňují častěji ti s vyššími příjmy, kteří mohou využívat nových volnočasových a rodičovství konkurujících příležitostí po roce 1989 více než ti s nižším socioekonomickým postavením. Vliv zaměstnání na prodlužování období bezdětnosti může ale vystupovat jak v podobě seberealizace v zaměstnání, která může představovat rodičovství konkurující hodnotu, tak i v podobě bariéry rodičovství ve spojení s nestabilitou pracovní pozice nebo nízkým příjmem.
Analýza dat z výběrových šetření umožnila identifikovat faktory socioekonomické (například byt, příjem) a situační/poziční (například partnerství, zaměstnání, zdravotní stav), stejně jako faktory hodnotové (například zájmy, přesvědčení) a touhy po dítěti. Na prodlužování období bezdětnosti mají přitom vliv jak ty, které nabývají podoby socioekonomických bariér rodičovství, tak i ty, jež kladou důraz na příležitosti, které přináší život bez rodičovství. Prodlužování období bezdětnosti tedy není způsobeno jen jedním typem faktorů – strukturálních nebo hodnotových. Posilující vliv některých faktorů na reprodukční chování však stále více diferencuje mezi mladými lidmi podle jejich socioekonomického statusu.  
O prodlužování období bezdětnosti se v odborné literatuře hovoří zejména jako o odkládání rodičovství do pozdějšího věku. To odráží jednak skutečnost, že rodičovství odmítá v období rané dospělosti pouze malý podíl mužů i žen, a jednak fakt, že se převážná většina studií v dané oblasti výzkumu soustředí na pokles plodnosti a nízkou plodnost, nikoliv bezdětnost a prodlužování období bezdětnosti. Jednotu definování prodlužování období bezdětnosti v různých evropských státech jako odkládání rodičovství již kritizovali jiní. Moje analýza problémově orientovaných rozhovorů ukázala na existenci několika typů bezdětných a procesů, jimiž ve vztahu k prodlužování období bezdětnosti mohou procházet, v závislosti na bariérách rodičovství, příležitostech rodičovství konkurujících i touze po dítěti, která je spoluvytvářena v jejich interakci. V knize Fenomén bezdětnosti navržený model bezdětnosti je dynamický v tom smyslu, že umožňuje přechody mezi jednotlivými typy a zároveň respektuje to, jakým způsobem svou bezdětnost definují sami bezdětní, v jejichž podání je mediálně i vědecky konstruovaná hranice mezi dobro-volností a ne-dobro-volností bezdětnosti nejistá a mnohými způsoby překračovaná.
Dobrovolnost bezdětnosti je v příbězích bezdětných jednoznačná pouze tam, kde je rozhodnutí se pro bezdětnost jako životní strategie deklarováno ve spojení s důrazem na příležitosti, které přináší život bez rodičovství. Bezdětnost však bývá jen málokdy definována jako zvolená, jako volba, rozhodnutí se. Volbu bezdětnosti není těžké jen vyslovit, ale i na ni myslet, zvlášť když člověk nežije v partnerství. Stejně jako je důležitá existence partnerství a názory partnera/partnerky pro zahájení rodičovství, tak je důležitá existence partnerství a shoda na nulových reprodukčních plánech i pro artikulaci volby života bez dětí. Internalizace norm(alit)y toho, že dospělá biografie obsahuje vyprávění o rodičovství, nejlépe biologickém a v partnerství, vede k tomu, že dokonce i ti, kteří deklarují volbu bezdětnosti jako životní strategii, jen zřídkakdy překračují identifikovaný diskurz norm(alit)y rodičovství – toho, jak se o rodičovství (dětnosti) a duálně i hierarchicky k tomu o bez-dětnosti více (v médiích) či méně veřejně (v problémově orientovaných rozhovorech) mluví.
Nedobrovolnost bezdětnosti hraje důležitou roli především ve vyprávěních těch bezdětných, kteří se pro rodičovství v určitý moment ve svém životě rozhodli a o rodičovství usilovali. Někteří z nich však později na své snahy o rodičovství pod vlivem bariér pro zahájení rodičovství rezignovali. Ačkoliv současné možnosti asistované reprodukce umožňují i rodičovství jen s částečnou genetickou vazbou na oba rodiče a adopce umožňuje realizaci rodičovství bez genetické a biologické vazby na rodiče, jsou tyto možnosti rodičovství legislativně otevřené jen pro někoho. A v souvislosti s hierarchizací cest k rodičovství, na jejímž vrcholku je rodičovství biologické a genetické, jsou také jen pro někoho akceptovatelné. Z této perspektivy se tedy i nedobrovolná bezdětnost musí v současné době rozvinutých možností asistované reprodukce „volit“. A jsou i jiné ideály a normy rodičovství. Ty lze identifikovat tam, kde jsou všechny ostatní způsoby rodičovství s těmito hierarchicky poměřovány a kde lze nalézt v rámci reprodukčních preferencí a plánů vyjádření typu „rodičovství ano, ale ne za každou cenu“. „Rodičem ano, ale ne adoptivním“. „Matkou ano, ale ne osamělou“. „Matkou ano, ale pouze v případě možnosti intenzivní mateřské péče“. „Matkou ano, ale pouze v případě rovné dělby péče o dítě s partnerem.“ Ostré kontury hranice mezi dobro-volností a ne-dobro-volností bezdětnosti se v takových případech, ve vyprávěních bezdětných o rozhodování v podmínkách strukturálních i kulturních, oslabují.
Hranice mezi dobrovolnou a nedobrovolnou bezdětností se ale rozplývá zejména tam, kde je bezdětnost popisována jako nevolba mezi bezdětností a rodičovstvím, jako výsledek mnoha okolností, pocitů i rozhodnutí, které samy o sobě nevypadají nijak závazně a definitivně. Tuto podobu získávají až v retrospektivním vyprávění. Definitivnost bezdětnosti se do příběhů bezdětných, kteří svou bezdětnost popisují jako život bez volby (bez)dětnosti, postupně vkrádá až s postupujícím věkem, kdy již rodičovství přestávají ve svém životě v závislosti na biologickém věku, ale i sociálním čase očekávat a smiřují se s bezdětností. Termín smiřování by však neměl být spojován s lítostí nad bezdětností, životním ne-naplněním, životem „bez“, jak navádí duálně konstruovaný, kategorizující a hierarchizující diskurz norm(alit)y rodičovství, jelikož pro mnohé z nich byla právě bezdětnost výzvou a příležitostí, i když nikoliv strategií – nikoliv plánovanou volbou bezdětnosti.
Ti mladší (ve věku 30-40 let, ale někdy, zejména v případě mužů, i starší, jelikož význam „mladí“ a „staří“ je ve vztahu k bezdětnosti konstruován jinak pro muže a pro ženy), kteří (bez)dětnost nezvolili, otázku zahájení rodičovství zpravidla neuzavírají a v odborné literatuře jsou označováni za rodičovství odkládající. Deskriptivně je termín odkládání rodičovství definován na makroúrovni jako snižování plodnosti v populaci v nižším věku a zvyšování plodnosti v populaci ve vyšším věku. Koncept odkládání, kterým se vysvětlují současné změny v časování rodičovství, však není jednoznačně vymezen, a tak je používán nezřídka vágně. Konfliktně vystavěná odborná diskuse nad příčinami současných změn v reprodukčním chování je jedním z důsledků toho, že na makroúrovni desktiptivně definovaný termín odkládání může označovat několik vzájemně odlišných procesů prodlužování období bezdětnoti, které je nutné popsat a pochopit. Jinými slovy, konceptualizace způsobů prodlužování období bezdětnoti na mikroúrovni jednání jednotlivců je nezbytná pro pochopení změn v časování rodičovství na makroúrovni celé společnosti.
Na mikroúrovni, zdaleka ne všichni bezdětní, kteří svou cestu k rodičovství ještě neuzavřeli, souhlasí s tím, že rodičovství odkládají. K rodičovství dospívající založení rodiny ve svém životě sice někdy v budoucnu očekávají, ale zároveň svou bezdětnost nijak neproblematizují a nedefinují ani žádný konkrétní plán do budoucna z hlediska reprodukce. Rodičovství odkládající plánují založení rodiny konkrétně, zdůrazňují bariéry na cestě k rodičovství a zmiňují vnější tlak na rodičovství anebo vnitřní tlak touhy po dětech. Nerozhodnutí zvažují příležitosti i bariéry ve vztahu k rodičovství a nejsou rozhodnuti, zda o rodičovství chtějí někdy v budoucnu usilovat. Nerozhodnutí zůstávají často i ti, kteří podtrhují pouze příležitosti života bez dětí, nikoliv s dětmi. Ale v souladu s tím, že bezdětnost volí jen málokdo, a zpravidla ve shodě se svým partnerem, než pokud je na tuto volbu sám, nechávají svou budoucnost zahájení rodičovství otevřenou. Všichni tito bezdětní svoji reprodukční dráhu ještě neuzavřeli, na makroúrovni přispívají k poklesu plodnosti v nižších věkových skupinách populace a někteří z nich přispějí v budoucnu k růstu plodnosti ve vyšších věkových skupinách populace. Na mikroúrovni však definují své reprodukční plány a chování odlišnými způsoby, které naplňují několik vzájemně odlišných konceptů prodlužování období bezdětnosti.
S odkazem na současnou odbornou diskusi o důvodech prodlužování období bezdětnosti mezi mladými lidmi v české společnosti je důležitý poznatek, že mezi nimi dochází k prodlužování období dospívání k rodičovství, během něhož není bezdětnost nijak problematizována. Normalizace jejich bezdětnosti se děje skrze porovnávání vlastní situace s vrstevníky nebo určitou skupinou vrstevníků, mezi nimiž se pohybují, a týká se především prodlužování období bezdětnosti, jelikož takto je bezdětnost akceptována – jako „ještě ne“ (nikoliv jako „vůbec ne“). Kvalitativní výzkum tedy ukázal na význam referenčních skupin pro prodlužování období bezdětnosti, ale i na to, že reprodukční preference a plány se utváří postupně, pod vlivem zkušeností. Vnitřní a vnější prostředí je v rozhodování ohledně zahájení rodičovství vysoce provázané. Samotné prodlužování období bezdětnosti je pak faktorem startujícím další okolnosti pro prodlužování období bezdětnosti, které působí jako bariéry rodičovství, a to nejen v souvislosti se zdravotní situací, ale také s omezením dostupnosti „pro rodičovství vhodných“ partnerů/partnerek nebo s pracovní situací.
Pracovní situace nabývá v současné době, kromě volnočasových příležitostí (zejména u těch s vyššími příjmy) a příjmové/bytové situace, v reprodukčních plánech bezdětných třicátníků a třicátnic na důležitosti. Práce vstupuje do reprodukčních plánů mladých bezdětných mužů a žen v podobě zdroje příjmů i seberealizace, ale zejména genderově diferencovaně v souvislosti s představami o tom, jak by měla vypadat rodičovská péče, která je definována genderově specificky. Perspektiva stability práce vstupuje do reprodukčních plánů zejména u bezdětných třicátníků. Vnímání míry obtížnosti kombinování práce a péče vstupuje do reprodukčních plánů zejména u bezdětných třicátnic. Identifikace genderově specifických způsobů, jakými práce vstupuje do reprodukčních plánů mladých lidí, přispívá k pochopení zvyšující se absence mužů se základním vzděláním na rodičovské praxi, jejichž pozice na trhu práce je jednou z nejméně stabilních; k porozumění relativně pozdnímu zahajování rodičovství v párech, v nichž je ve vzdělanostním deficitu muž; a k vysvětlení relativně nejsilnějšího projevu prodlužování období bezdětnosti u vysokoškolaček.
Právě (doposud) bezdětné třicátnice – vysokoškolačky (ale nejen ony) často zvažují míru obtížnosti mateřství skrze hodnocení „úspěšnosti“ praxe rodičovství ve svých (často socioprofesních) referenčních skupinách. Tento poznatek je důležitý z hlediska vysvětlení mezigeneračně přetrvávajících rozdílů v míře konečné bezdětnosti žen podle vystudovaných oborů i typů jejich zaměstnání. Shodně s výsledky zahraničních výzkumů i v ČR mezigeneračně platí, že některé obory studia a v souvislosti s nimi i typy výdělečné činnosti se s rodičovstvím slučují lépe než jiné. Zatímco mezi absolventkami oborů, které se vyznačují zaměřením na péči, zůstává bezdětnost na velmi nízké úrovni, mezi absolventkami společenskovědních a humanitních oborů je podíl bezdětných naopak dlouhodobě nejvyšší. V souvislosti s výší vzdělání žen zůstává nejméně bezdětných mezi dělnicemi, úřednicemi, pracujícími ve službách a s výjimkou vysokoškolaček i ve zdravotnictví. Kromě zdravotnictví však vykazují velmi nízkou bezdětnost i ženy s vyšším vzděláním, které vykonávají tyto typy práce. Naopak vědkyně, výzkumnice, přednášející na vysokých školách, ale také sportovkyně, umělkyně a ženy pracující v dopravě vykazují dlouhodobě nejvyšší míry bezdětnosti. Takové typy práce totiž mohou přinášet naplnění relativně často samy o sobě, lze je kombinovat s mateřstvím pouze obtížně nebo je jejich výkon spojen s relativně dlouhodobou nejistotou a nestabilitou práce na začátku pracovní dráhy.
Spolu s růstem podílu vysokoškolaček v populaci, se zvyšujícím se věkem považovaným za ideální pro zahájení rodičovství a s prodlužováním fáze nesezdaného soužití bez rodičovství, které je z hlediska dělby práce genderově nejsymetričtější, bude v procesu rozhodování se o tom, kdy a zdali se rodičem stát, důležitost podmínek pro kombinování pracovního a rodinného života narůstat. S prodlužováním období bezdětnosti se totiž zahájení rodičovství stává stále více v pravém slova smyslu plánovaným a zvažovaným vzhledem k dalším okolnostem a zvyklostem dosavadního života mladých lidí. V souladu s tím je poznatek, že mezi mladými lidmi oslabuje představa rodičovství jako společenské povinnosti a nutnosti pro každého ve prospěch pojetí rodičovství podmíněného příznivými podmínkami a rodičovství jako volby srovnatelné s volbou bezdětnosti. Tento trend je v české společnosti v mezinárodním srovnání doposud slabý. Lze však předpokládat, že bude do budoucna posilovat. Ve všech evropských zemích, kde začalo docházet k prodlužování období bezdětnosti o několik desetiletí dříve než u nás, je totiž akceptace pojetí rodičovství jako nezbytné součásti plnohodnotného života nižší než v zemích, kde došlo k růstu podílu bezdětných v populaci teprve v nedávné době. Ke stejnému závěru vedou ale i poznatky z analýzy kvalitativních dat o vlivu referenčních skupin na reprodukční chování a o tom, že prodlužování období bezdětnosti se může stát faktorem startujícím další okolnosti pro prodlužování období bezdětnosti, jelikož s rostoucím věkem bezdětných se vstup do rodičovství stává stále více podmíněným.
Opětovné snížení věku prvorodiček v české společnosti nelze na základě prezentovaných dat očekávat. Mezinárodní výzkumy však ukazují, že prodlužování období bezdětnosti nemusí vést k vysokým mírám konečné bezdětnosti. Rodičovství si zachovává v evropských zemích stále vysokou hodnotu, i když v těch státech, v nichž se udržela plodnost na velmi nízké úrovni po několik desetiletí, dochází mezi mladými lidmi, kteří byli již socializováni v kontextu nízké plodnosti, k růstu těch, kteří rodičovství neplánují. Rozhodující pro konečnou míru bezdětnosti kohort, které začaly období bezdětnosti prodlužovat, je síla tzv. rekuperačního efektu, která je dána mírou realizace „odložených porodů“ ve vyšším věku žen. Vzhledem k tomu, že prodlužování období bezdětnosti implikuje zvažování rodičovství vzhledem k dalším zvyklostem dosavadního života, bude i v České republice záviset síla rekuperačního efektu nejen na hodnotových orientacích mladých lidí, ale stále více i na podmínkách pro zakládání rodiny.
Mezinárodní výzkumy ukazují, že na sílu rekuperačního efektu má významný vliv kompatibilita práce a péče. Fakt, že se většina postkomunistických států střední a východní Evropy, a zejména Česká republika, zařadila v průběhu 90. let mezi státy s významným konfliktem mezi výdělečnou a mateřskou rolí žen, by mohl být v těchto zemích překážkou rekuperačního efektu. Působení genderově tradičních norem a očekávání, přetrvávání genderových nerovností v rodině a genderově tradiční familistická rodinná politika, která podporuje oddělené genderové role a implikuje dlouhodobý odchod matek z trhu práce, působí proti zvyšování plodnosti ve vyšším věku poté, co došlo ke snížení plodnosti v nízkých věkových skupinách. Nárůst genderově konzervativní rétoriky a zavádění genderově familistických politik v tomto regionu v 90. letech 20. století měl své historické kořeny, ale zároveň byl i reakcí na specifickou situaci těchto zemí. Vzhledem k diferenciaci strukturálních podmínek (včetně působení rodinných a dalších sociálních politik) mezi státy střední a východní Evropy, stejně jako i odlišných rychlostí hodnotových změn směrem k liberálnějšímu nastavení genderových rolí v těchto společnostech, lze očekávat, že bude v některých postkomunistických státech identifikovaný konflikt mezi výdělečnou činností a péčí ženy oslaben. Konkrétně v České republice dochází k posunu hodnot směrem k genderově spravedlivější dělbě rolí, a to rychleji mezi ženami, nastavení systému rodinné politiky a dalších sociálních politik, které ovlivňují možnosti kombinování práce a péče v životě žen i mužů, však zatím k oslabení konfliktu mezi prací a péčí nesměřují.
Ačkoliv na téma rodičovství byla napsána řada vědeckých i populárně naučných knih, bezdětnost zůstala na okraji vědeckého zájmu. Výjimkou je problematika neplodnosti, specifického případu bezdětnosti, které se věnují zejména odborníci a odbornice z oblasti psychologie a medicíny. I když se zájem společenských věd v posledních letech soustředil na nízkou plodnost v české společnosti, fenomén bezdětnosti zůstal spíše na okraji vědeckého zájmu. Rostoucí podíl bezdětných v české populaci se objevoval ve vědeckých studiích pouze okrajově jako jeden z aspektů nízké plodnosti. Kniha Fenomén bezdětnosti si klade za cíl tuto mezeru vyplnit. Určena je nejen odborné veřejnosti, ale všem těm, kteří se zajímají o společenské dění v české společnosti a v Evropě obecně. Specificky je určena zejména těm, kteří si kladou otázky tohoto typu: Jaké důvody vedou mladé lidi k prodlužování období bezdětnosti? Proč došlo k dramatickému růstu podílu bezdětných v české populaci zejména v 90. letech 20. století? Stojí za tímto fenoménem proměna partnerských vztahů, faktory hodnotové nebo spíše faktory strukturální? Jaké faktory přispívají k bezdětnosti celoživotní? Předložená kniha je tedy určena zejména těm, kteří chtějí vědět, kdo zůstává v české společnosti bezdětný, a těm, kteří chtějí porozumět tomu, jakým způsobem lidé bezdětnost volí jako životní strategii nebo jak se s bezdětností naopak smiřují.


PhDr. Hana Hašková, PhD. je vědeckou pracovnicí oddělení Gender a sociologie Sociologického ústavu Akademie věd a přednáší na Univerzitě Karlově. V historické a mezinárodní perspektivě analyzuje reprodukční chování a politiky, diskurzy a různé praxe péče. Je spoluzakladatelkou vědeckého časopisu Gender, rovné příležitosti, výzkum. V roce 2010 získala Prémii Otto Wichterleho pro mladé vědecké pracovníky. Je autorkou, editorkou a spolueditorkou řady knih, například Práce a péče (2008, SLON), Women and Social Citizenship in Czech Society (2009, SOÚ AV ČR, v.v.i.), Fenomén bezdětnosti (2009, SLON) a Pracovní dráhy žen v České republice (2011, SLON).


[1] Práce na článku byla podpořena grantem Proměny forem a uspořádání partnerského a rodinného života z hlediska konceptu životních drah (GA ČR; P404/10/0021).
 
Přečteno 3174 krát Naposledy změněno úterý, 21 březen 2017 17:30

You have no rights to post comments