Neformálním vzděláváním se přitom rozumí jakékoliv systematické výchovné působení kromě školní docházky (to je „formální vzdělávání“) a samotné výchovy v rodině. Pokud jeho nositeli jsou školská zařízení (střediska volného času, školní kluby a družiny), hovoří se zpravidla o zájmovém vzdělávání. Zhruba se tedy jedná o ty formy výchovy a vzdělávání, které se dříve označovaly jako mimoškolní činnost

Principy a metody neformálního vzdělávání  

V první řadě je dobrovolné a je založeno na partnerství mezi vedoucím vzdělávacího procesu a jeho účastníky. Klade důraz jak na individuální, tak na skupinové učení, proto sdílení zkušeností ve skupině, která často bývá mezigenerační, hraje podstatnou roli. Pro proces učení je důležitá vlastní motivace účastníků a jejich ochota zapojit se do interaktivních cvičení, kde mají možnost rozvíjet své klíčové kompetence. Velkým přínosem neformálního vzdělávání je, že bývá zaměřené na osvojování postojů a dovedností pro život a přípravu na aktivní občanství.

Dalším charakteristickým rysem je programová tvořivost a pružnost: konkrétní aktivity lze adaptovat na aktuální potřeby účastníků a také na prostředí, ve kterém probíhají. Cíle vzdělávacího procesu i program jsou vždy naplánovány, avšak metody, jak daných cílů dosáhnout, jsou velmi pestré a variabilní. Právo na chyby a učení se z nich, například reflexí nebo rozborem dané situace, je také charakteristickým rysem neformálního vzdělávání. Velkou ambicí neformálního vzdělávání je, aby bylo přístupno všem, bez ohledu na sociální po-stavení ve společnosti, na absolvovanou praxi či dosažené vzdělání v rámci formálního vzdělávacího systému.

Instituce neformálního vzdělávání a výchovy  

Nabídka neformálního vzdělávání je u nás velmi široká. Především ve velkých městech mají mladí lidé z čeho vybírat. Problematičtější situace je ve venkovských oblastech, kde možnosti jsou značně omezeny jak z hlediska volby možností, tak i dostupnosti.

Co se týče právní formy, jsou poskytovateli neformálního vzdělávání a výchovy veřejné instituce zřizované státem, kraji či obcemi, církve a jimi zřízené instituce, různé typy nestátních neziskových organizací i soukromé subjekty.

Naše postavení a formy činnosti  

Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je odborným zařízením tohoto ministerstva v oblasti státní podpory a ochrany mládeže.

Své poslání naplňujeme těmito aktivitami:

Komplexním projektem rozvoje oblasti zájmového a neformálního vzdělávání dětí a mládeže (Klíče pro život), včetně metodické podpory subjektů působících v této oblasti – zejména středisek volného času, školních družin a klubů a nestátních neziskových organizací dětí a mládeže či pracujících s dětmi a mládeží v jejich volném čase. Vzděláváním pedagogických pracovníků školských zařízení pro zájmové vzdělávání, odbornou přípravou pracovníků s dětmi a mládeží.

Výzkumem v oblasti volného času dětí a mládeže.

Spoluprací při tvorbě koncepčních materiálů a právních předpisů pro oblast neformálního vzdělávání a práce s dětmi a mládeží ve volném čase a poskytováním informací z těchto oblastí.

Podporou práce s talentovanými dětmi a mládeží, včetně metodické, koordinační a konzultační činnosti.

Aktivitami Národního informačního centra pro mládež v oblasti sběru, třídění a distribuce informací i podílem na činnosti mezinárodních organizací zabývajících se informacemi pro mládež.

Implementací evropských programů v oblasti zájmového vzdělávání a v oblasti volné-ho času dětí a mládeže, zejména programu Mládež v akci, jehož jsme v ČR koordinátory, a rozvojem zahraniční spolupráce.