V úterý 31.10.2017  byl krásný den. Byl Den rodinné terapie. 
Přípravy a moderace se tentokrát ujali muži – Zdeněk Macek a Michael Chytrý. Každý z nich osobnost, každý z nich muž s bohatou praxí, každý z nich záruka kvality a dohromady to pro mne byl koncert. 
Krásnou kulisu nám dělaly nově zrekonstruované prostory Lékařského domu, ale teplo a dobrou energii tam přinesli oni společně s ostatními přednášejícími. 
Úvody bývají často obecné. Zdeněk umí být srozumitelný a konkrétní. Otevřel téma Nepovedené případy. 
Michael si rád hraje se slovy a rád se zabývá systémy. Vnesl do úvodu trochu teorie, kterou však ihned propojoval s praktickými ukázkami, takže nám slova jako proces, produkt, postoj, systém a paradigma v terapii přišla tak samozřejmá. Mě zaujalo pojmenování „nevědomé paradigma“ v rodinné terapii jako analogie k nevědomému předsudku, o kterém hovoří Slavoj Titl v analytické párové terapii. Jaké je moje nevědomé paradigma o rodině? Jaká podle mě má rodina být? A kam rodinu v rodinné terapii vedeme? 
Velmi mě oslovila kazuistika Terezy Polesné, která přinesla příběh ze Střediska výchovné péče. Smutné, ale pravdivé. Někdy prostě mnoho nezmůžeme, i když se hodně snažíme. Její Vítek ztratil rodinu, což na první pohled vypadá strašně, ale možná je jeho pobyt v dětském domově to nejlepší za daných okolností. Byl to snad trochu netypický příklad, ale mně se hned vybavily nejméně 2 rodiny, kde rodiče selhávají ve svých rodičovských funkcích, nějak to neumí, nikdo je to nenaučil, jejich život byl tak neutěšený…Historie jejich dětí se opakuje, možná dokonce zhoršuje, jejich děti „strašně zlobí“ a v pozadí je narušený vztah mezi rodičem a dítětem. Taky mám v těchto případech pocit bezmoci, taky mám pocit, že terapie nikam nevede. 
Milada Radosová je živel. Myslím to v dobrém (já jsem taky trochu živel). Energická a emotivní žena, která s velkým nasazením a velkou upřímností nás nechává nahlédnout do své terapeutické kuchyně a snaží se do půl hodiny vtěsnat kazuistiku rodinné terapie, která trvala 9 let. Tolik nám toho chtěla říci a tolik nám toho řekla! Snad ji plénum na konci přesvědčilo, že tohle tedy nepovedené rozhodně nebylo. 
Ruku k dílu přiložili i naši moderátoři a musím říci, že to byly dost osobní zpovědi odborníků (jsou to odborníci, jsou to dokonce členové odborné rady SOFT), kteří se nebáli nechat nahlédnout do svého života. 
Zdeněk Macek popisoval příběh rodiny, která tak trochu kopírovala příběh jeho vlastní rodiny, což je vždy trochu riskantní (a objevilo se slovo protipřenos), ale tak často se nám to stává. Nevím, kdo to tam nahoře řídí, ale jakmile já řeším doma nějaký problém, téměř vždy s tím záhy přijdou moji klienti. Je to vzájemně obohacující, jsme na jedné lodi, ale je to náročné pro terapeuta. V tuto chvíli děláme možná nejvíce chyb. 
Michael Chytrý hovořil o jediném setkání s rodinou, která více nepřišla. Posléze si uvědomil, že je vlastně ani nepozval. V tomto příběhu bylo více podivností a Michael sám přiznává, že má v sobě více otázek než odpovědí. Někdy je to tak.  
Asi každý terapeut to má podobné – s některými rodinami se nám daří pracovat lépe, s jinými to jde hůř a s některými se to nedaří. Mluvili jsme o tom, co to je „nedaří“. Někdy má terapeut pocit, že se nikam neposouváme, že nepracujeme na kontraktu. Myslím, že to řekl Michael – jsme naučeni hledat chyby. A tak trochu přehlížíme, co se nám povedlo. Paní učitelka při známkování diktátu taky červeně označí a spočítá chyby, ale nepochválí nás, že jsme vychytali mnoho dalších nástrah. Stává se, že sice nepracujeme na kontraktu, ale přesto se v rodině dějí a mění jiné skutečnosti. 
Určitě se nám někdy v terapii nedaří, určitě někdy přešlapujeme na místě nebo se točíme v kruhu. Někdy jsou to jen přechodné okamžiky a někdy musíme přijmout skutečnost, že teď to jinak nejde, teď jsme jinou cestu nenašli a je potřeba to vydržet a přestát. 
Přesto doufám, že jako rodinný terapeut mám ve svém nevědomém paradigmatu naději. Naději, se kterou přistupuji ke každé nové rodině. Naději, kterou v sobě hledám, když nevím, kudy kam. Naději, kterou se snažím předat rodinám, kterým teď nedokážu pomoci najít jinou cestu. 
Den rodinné terapie s tématem Nepovedené případy byl pro mne velmi povedený. Chlapi, díky!