Ve dnech 11. - 13. května 2017 se konalo 7. obnovené sympozium rodinné terapie. Jaké bylo?

Statistika

2 místa: Otevřená zahrada v Brně a Vinařský dům Dominant v Rakvicích.

2 + 1 den odborného programu, 15 přednášek, 2 workshopy, 2 průvodci.

70 účastníků, z toho 23 členů SOFTu.

Před startem

Bylo to v Německu na konferenci krátké terapie v Brémách, kde jsme měli tu čest být s Vráťou Strnadem, tuším, v roce 1993. Úvodní přednášku začal Wolfgang Eberling s půlhodinovým zpožděním slovy: "Na startu jsem pomalí, ale pak se to (většinou) srovná". Nenapadlo mě, že v roce 2017 zažiji deja-vu v jihomoravských Rakvicích.

Když jsem se dozvěděl asi před rokem, že další sympozium rodinné terapie bude v květnu 2017, psal jsem do výboru SOFTu, Lucii Hornové a Milanovi Pilátovi, že je to šibeniční lhůta, a tedy nejvyšší čas sestavit alespoň základní program a poslat informace do éteru.

Když přišlo v září první oznámení "Bude sympozium…" a teprve v lednu první pozvánka se třemi jmény a mottem "Rodinná terapie v neklidné době", přihlásil jsem se, ale v duchu jsem si říkal "To bude průser, to se nenaplní!" Ale naplnilo...

Den první, Brno

… a tak jsme 11. května 2017 vyrazili směr Brno. Dopolední cesta po D1 byla nečekaně hladká, ve 12 hodin jsme byli na místě konání v Otevřené zahradě a okusili tak dopolední program brněnských batolat. To mě ujistilo, že název mateřská dovolená je správný.

Stoleček s cedulkou Sympozium rodinné terapie byl tak nenápadný, až jsem se divil, že ho všichni účastníci našli. Ale povedlo se a po lehkém zahajovacím rautu proběhl první blok přednášek "Modely v rodinné terapii založené na metafoře". Po našinci již důvěrně známé liberecké "sociální děloze" přinesla Valerie O'Brien metaforu "Páté provincie", bájného místa z irské mytologie, území nikoho, kde znesváření vládci řešili své spory slovem. Poté nám Claudie Cany ukázala "létající objekty", které používá pro metaforické znázornění vztahů a pocitů členů rodiny. Obsahově nic nového, ale její spontánní projev, echt francouzská angličtina a živé simulace sezení rodinné terapie jsou nezapomenutelné.

V posledním příspěvku David Amias popsal, jak na Tavistocké klinice v Londýně vedou sociálně-terapeutický program pro uprchlíky. Pro terapeuta ze země, kde žádné uprchlíky nemáme a ani mít nehodláme, to byla zpráva z Marsu. Zajímavé, ale co já s tím?

Ambiciózní plán spojit sympozium s jednáním zástupců EFTA se ukazoval jako příliš velké sousto a krácené přednášky, náročné tlumočení bez přípravy a boj s časem celkovému dojmu z prvního dne spíše uškodily.

Den druhý, Rakvice

Dopolední vykročení do vlastního programu sympozia bylo poznamenáno stejnými neduhy jako první den a problematické ozvučení sálu se špatnou akustikou úvodní "Dialog o dialogismu" poškodily a přednášku Jiřího Kubičky zabily. Ponurý příspěvek Davida Skorunky o problémech na českém"venkově" tak vlastně korespondoval s děním v sále. Sympozium bylo unavené a vypadalo na umření…

Když Jan Werich říká v jedné legendární forbíně: "Prostředí je mocný činitel…" tak má pravdu. Poté, co odjeli zahraniční hosté, nebylo tedy nutné tlumočit a přednášející mluvili bez mikrofonu, povstal Fénix z popela. Příspěvky byly svižné, dobře připravené, časově zvládnuté a obsahově přehledné. Bravurní Strobachová a Titl, hravý Chytrý, přemýšlivý pár Závěrková Strnad, nadšením sršící zamilovaná (do Justin Lawick) dvojka ze Spondey a mazácká trojice Palečková Pešková, Hovorka vytvořili nevšední zážitek a podnítily u mě mnohé otázky, namátkou:

1. Jak můžu jako systemik užitečně hypotetizovat?

2. Je nespokojený rozvod lepší než nespokojené manželství?

3. Jak funguje skupinová rodinná terapie?

Tož díky a můžeme na večerní raut s koštem a zpěvy!

Den třetí, Rakvice

Po ranní valné hromádce SOFTu byly na řadě workshopy. Slavoj Titl na workshopu "Hledání terapeutické hypotézy" přiblížil principy analytické rodinné/párové terapie. Pevný rámec 15-20 sessí, důkladná explorační fáze a citlivé intervenování pomocí techniky "Připadá mi, že vaše přesvědčení ve vztahu je…" jsou moje inspirace. Budu rád, pokud někdo v komentáři napíše, jaký byl workshop "Ditě v centru", kde jsem nebyl.

Poslední přestávka přinesla typický český folklór "už musím jet". Fakt nevím, co mají lidé tak, důležitého na programu, že odjedou o hodinu dříve. Snad že chtějí být o víkendu se svou rodinou, ale moc tomu nevěřím. Mám hypotézu, že je to ozvěna z komunistické minulosti, kdy jsme tak dali najevo, jak jsme stateční, protože jsme utekli z prvomájového průvodu ještě předtím, než dorazil ke Špejcharu.

Jejich chyba, protože poslední dvě dávky stály za to. Uvařili je kolegyně Švadlenová zprávou o rodinné terapii v komplexní léčbě "hráčů" a Tomáš Řiháček, který ukázal, jak můžeme zkoumat, jestli (rodinná) psychoterapie funguje. Je to jednoduché, stačí jen chtít. Pro mě osobně největší objev.

Den sedmý, Praha

Když jsme se po skončení sympozia loučili s Milanem Pilátem, který s Lucií Hornovou již tradičně celý program připravil a moderoval, dal jsem známku 8 z 10. Milan opáčil, že on to vidí na 7 z 10. Protože správný systemik se pozná podle ostré sebereflexe, dávám dnes Milanovi za pravdu: 7 z 10.

1. Máme štěstí, že žijeme v klidné době i zemi, kde můžeme dělat sympozia o rodinách.

2. Máme Trapkovou a Chválu, kteří vymysleli docela vzrušující teorii rodiny.

3. Máme Hornovou a Piláta – mistry okamžiku.

4. Máme spolehlivé zázemí sekretářky Jitky.

5. Máme nejméně 50 nečlenů SOFTu, které zajímá rodinná terapie.

6. Máme 170 členů SOFTu, kteří přijedou příště.

7. Máme tradici sympozií, která je zároveň inspirací.

A co zbývá:

1. Začneme s organizací dalšího sympozia dříve (tedy dnes).

2. Zopakujeme si přísloví "Méně je více".

3. Zůstaneme do konce programu, stojí to za to.

Shrnuto podtrženo: Titulek příspěvku, který jsem na sympozium přihlásil (byť nezazněl), platí: Rodinná terapie (a punk) are not dead! Jaké bylo sympozium pro vás?