Zobrazení položek podle značky: Černý Jakub
Černý Jakub: Otevřený dialog v Brně
Jsou tomu více jak dva měsíce, kdy ČR poprvé navštívil finský psycholog a terapeut Jaakko Seikkula.
Přes své úsporné, decentní a jakoby nenápadné vystupování se mu podařilo rozpoutat mezi studenty psychologie, psychoterapie, ale i mezi praktiky různých přístupů vášeň pro dialog, přesněji řečeno „otevřený dialog", přístup pro práci s lidmi s psychotickou (nebo i jinou duševně náročnou) zkušeností a jejich blízkými.
Jedna má kolegyně se o něm na stránkách skupinyNarativ, vyjádřila takto: „Vyzývá k diskuzi o současné psychiatrické péči a péči v sociálních službách, nenásilně vybízí k přemýšlení, o čem všem nám mohou symptomy podat zprávu, šíří ideu dialogu jako základu všeho života, provokuje tradičně smýšlející pomáhající bytosti, přesto není zastáncem antipsychitrického hnutí." Popisovat jeho přístup by vydalo na mnoho stran, pojďme se proto ohlédnout pouze formou několika postřehů za jeho vystoupením v Brně (1. -2. února).
Dialog je slovo, které se s Jaakkem Seikkulou spojuje asi nejčastěji. Jak Jaakko Seikkula mnohokrát na workshopu v Brně zmiňoval, dialog má pro něj mnohem širší význam, než jen jako název metody práce s lidmi, kterou po mnoho let rozvíjel v laponské části Finska. Není to „jen" filozofie terapeutického rozhovoru, ale životní postoj a víra v základní kvalitu našeho života. Jaakko dokonce mluví o vrozené kvalitě živých bytostí, kterou je, krom schopnosti dýchat, bytí v dialogu. Svůj postoj přitom často opírá o práci ruského lingvisty Michaila Bachtina, který mimo jiné řekl, že „pro lidskou bytost neexistuje nic horšího než chybějící odezva."
I když zde mluvím o Jaakkově filozofii, životním postoji nebo víře v dialog, on a jeho tým kolegů, kteří se na vývoji otevřeného dialogu podíleli, se snaží mít svůj pohled vědecky podložený. Jaakko se v průběhu svého vystoupení v Brně se neustále obracel k posledním výzkumům na poli neurověd nebo psychologie. Otevřený dialog, který zpochybňuje mnohé zaběhané postupy, nejen v českých léčebnách, musel Dr. Seikkula nejednou v medicínském prostředí obhajovat a stálo hodně práce obhájit v medicínském prostředí jeho účinnost. Měl jsem dojem, že neustálý kontakt s jinak smýšlejícími kolegy, nebo i kritiky, ho svým způsobem obohatil a pomohl mu udržet si otevřenost i v oblastech, které někdy v rodinné nebo systemické terapii zapomínáme – farmakologie, neurovědy, kvantitavní výzkum atd...
V čem je jeho přístup tak radikální, že může vyzývat naše zaběhané byť třeba systemické postupy? Jaakko například mluví o tom, že pro něj psychoterapie není o tom, jaké otázky klademe, jaké intervence vytváříme, jako spíše o tom, jak na sebe „reagujeme", jak „odpovídáme". Tuto tezi přitom demonstroval nejen na mnoha kazuistických příkladech ale i ve dvou živých konzultacích s klienty v průběhu workshopu. V těchto praktických ukázkách jsme mohli vidět, jak se Dr. Seikkula striktně držel toho, kam ho klient vede. Nevytvářel si teorie, hypotézy, nezabíhal k ověřeným otázkám. Místo toho se až obsedantně často snažil porozumět tomu, jaký význam mají slova, která klient říká. Mnohdy některé slova jen tak zopakoval, s jinou intonací, s jinou rytmikou, tázavě, aby dal prostor svým konverzačním partnerům pozastavit se na chvíli u toho, co sami řekli. Výběr takových momentů přitom nebyl náhodný, ale jednalo se většinou o slova, která v sobě skrývala celé příběhy, která i sám klient řekl se zvláštním důrazem, nebo se u nich neobvykle pohnul. Nejednou jsem u toho myslel na Jaakkova kolegu a přítele Toma Andersena a jeho článek „What do you see if you look into that word" (co vidíš, když nahlédneš do tohoto slova), kde prezentuje na příkladu terapeutické konzultace podobný styl práce.
Nebyl by to přitom otevřený dialog, aby se v konzultaci neobjevili další lidé. V obou případech šlo o terapeuty, kteří s pozvanými klienty pracovali. Poměrně neobvyklý setting konzultace je přitom ve Finsku úplně běžný. Konzultací s klienty se účastní od počátku nejrůznější lidé, rodina, psychiatr, lékař, sestra nebo soused od vedle, který se s klientem zná. Přizvání tzv. systému, který definuje problém, je v Otevřeném dialogu stejně důležité jako to, že k rozhodnutím, co se bude dít dál, dochází za společného konsensu. A to se týká například i medikace, hospitalizace nebo jiných důležitých rozhodnutí, o kterých u nás běžně rozhoduje psychiatr.
S Jaakkem Seikkulou se přitom v ČR nesetkáváme naposled. Už na konci května ho můžete potkat opět v Brně, tentokráte na Mezinárodním psychoterapeutickém sympóziu s příznačným názvem: Psychoterapie dnes. Koho by zajímalo více, jak probíhal workshop v Brně a jaké myšlenky se na něm objevily, může se podívat na rozhovor, který s ním natočila skupina Narativ: http://www.youtube.com/watch?v=Cfw9sjIR9WU. Celý workshop Jaakka Seikkuly v Brně je také zaznamenám na DVD, která se dají objednat na stránkách Narativu, případně se můžete těšit na příští rok, kdy je opět pozván do Brna v rámci ročního vzdělávacího běhu Možnosti Dialogu.
{text2mod}
Jakub Černý
{/text2mod}