pátek, 17 duben 2020 07:11

Brodová Lea: Životní los - nebo losice, aneb „kdopak se ve mně vyzná“

Napsal(a)

Milá naše Marie Soukupová, co se tak zdatně ujala SOFTFORA, mě (už před časem) požádala o text mé přednášky na loňském Sympoziu rodinné terapie.

Jenže já jsem nepřednášela – hráli jsme si:

Nejprve jsme relaxovali a na cestě k neverbálním obsahům jsme si v představách nechali napadnout ženské, resp. mužské křestní jméno.

Pak jsme se v představě setkali s osobami, které nám náš mozek k těm jménům nabídl.

Pak jsme ty osoby obdařili vlastnostmi a projevy.

Pak jsme otevřeli oči.

A napsali jsme tři atributy  ženské osoby a tři atributy osoby mužské na malé lístečky – každý atribut měl své lístečky dva.

Jednu sadu jsme si ponechali a druhou naházeli do klobouku.

Na své sadě jsme si poznamenali,  zda atribut  má pro nás význam jako spíš ženský nebo mužský (Sem tam se směl atribut označit jako obojaký, když se opravdu nedalo jinak).

Pak si každý vytáhl z klobouku šest cedulek genderově zatím neoznačených – a označili jsme je.

A pak jsme si po řadě zvolili  jeden atribut –  třeba SYSTEMATIČNOST- a řekli jsme, kam ji řadíme a ostatní řekli, jak by zařadili SYSTEMATIČNOST oni. A tak dál.

 

A tak mohla vzniknout mapka osobních vzorců, které přijdou ke slovu, když se řekne, že je něco (typicky) mužské, potažmo ženské, že je někdo mužný muž nebo zženštilý muž, když je někdo ženská žena nebo mužatka.

A mohlo být vidět,  že se vzorce mohou dost lišit a tím přispět k nedorozumění, někdy i k zákopové válce – anebo k zvídavému zkoumání a vzájemnému obohacení.

 

A ten divný název (Životní los - nebo losice, aneb „kdopak se ve mně vyzná“) ?

Vtípek o takovém nedorozumění. (Pro mě je los to, k čemu mě osud předurčil, pro jiného je to zvíře – a než si to vyjasníme, můžeme se smrtelně pohádat nebo se vzájemně považovat ze cvoky, nebo mít legraci – podle toho, jaké komunikační vzorce námi vládnou.)

 

 

 

Přečteno 969 krát Naposledy změněno pátek, 17 duben 2020 07:16
MUDr. Lea Brodová

Vystudovala Fakultu dětského lékařství UK v Praze. Pracovala po promoci v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě. Po deseti letech praxe nastoupila na dětskou psychiatrickou kliniku ve FN v Motole, kde se zapojila do inovativního pojetí léčby orientované na rodinu a léčebné komunity na klinice. V rámci působení na klinice spolupracovala také Mgr. Jiřím Kubičkou, který tam tehdy působil a začala spolupracovat v rámci dětských a rodičovských skupin s PhDr. Šárkou Gjuričovou.

Systemické vzdělání získala u prim. Boše a prim. Špitze, v pozdějších letech je doplnila o vzdělání v katatymně imaginativní psychoterapii. V roce 1992 se provdala a žila několik let v Mnichově. Pracovala na univerzitní poliklinice pro psychoterapii dětí a mládeže. V současné době působí v centru rodinné terapie DPK ve FN Motol a patří k hlavnímu trenérskému a lektorskému týmu Institutu rodinné terapie Praha.

Nejnovější od MUDr. Lea Brodová

You have no rights to post comments