V prvním bloku přehledně, prakticky a bez příkras prezentovala MUDr. Dana Koryntová, CSc. svůj příspěvek Psychosomatika sterility.
Posluchače provedla psychosomatickými a somatopsychickými souvislostmi sterility a jejími proměnami v čase. Zdůraznila význam věku (optimální plodnost ženy ve 21 letech) a naprogramované odumírání pohlavních buněk. Přiblížila řadu mýtů, které laická i poučená veřejnost přisuzuje reprodukci a reprodukční medicíně, například falešná představa, že zdravý životní styl prodlužuje plodnost, pravidelná menstruace zaručuje plodnost nebo vliv častého styku na snížení mužské plodnosti. Dr Koryntová názorně přiblížila současné možnosti a strategie reprodukční medicíny. Otevřela také oblast emočního prožívání neplodných párů, konfrontací s neúspěchem a trvající
Druhého bloku se ujal PhDr. Slavoj Titl a provedl nás některými souvislostmi neplodnosti a párového života ve svém příspěvku Láska a vztahy u párů a rodin s tématem neplodnosti. Perspektiva interakční, párového a rodinného propojení/teorie link-u.
Shrnul mimo jiné a na kazuistických ukázkách demonstroval základní předpoklady k vytváření zralých vztahů: a) schopnost bezpečného připoutání, b) úspěšná intrapsychická separace, c) ustavení stabilní narcistické rovnováhy, d) úspěšné vyřešení oidipské situace a ustavení vztahu k oidipským objektům včetně sourozenců. Slavoj Titl také přiblížil různé podoby konfliktů, které se v páru aktualizují: 1) vazba na matku, 2) oidipský problém, 3) sourozenecké vztahy, 4) transgenerační přenos rodového problému, tabu, traumatu. Přehledně také shrnul své pochopení nejčastějších faktorů, které spoluvytvářejí symptom neplodnosti: 1) dítě ohrožuje existenci páru, 2) dítě ohrožuje vztahy partnerů s jejich rodiči (dítě jako zrada rodičů), 3) místo dítěte je již obsazené (reálně i symbolicky), 4) matka dítěte už zastává roli matky v jiném vztahu a nemá proto prostor pro své další dítě, 5) pár není schopný poskytnout “hnízdo” pro dítě, protože není dost bezpečí ve vztahu, 6) pár není schopen zaujmout rodičovskou pozici, 7) transgeneračně předávané přesvědčení brání narození dítěte.
Ve třetím bloku se PhDr. Markéta Rokytová podělila o své bohaté psychologické zkušenosti s neplodnými páry v příspěvku Co řeší pacientky? Co řeší terapeut? aneb neplodnost v ordinaci psychologa. Uvedla například, jak těžce klientky snášejí střídání odborníků, a častý výskyt pocitů viny, (permanentního) selhávání a “kazovosti”. Dr Rokytová přesvědčivě ilustrovala dopad neplodnosti na partnerské vztahy (rozdílné zvládání krizové situace, zásahy do sexuality), odcizování se vlastnímu tělu a život s věčným “až”. Považuji za důležité její zdůraznění, jak snaha o těhotenství prorůstá do všech vrstev života, a že by profesionálové neměli při opakovaných selháních reprodukčních pokusů ztrácet ze zřetele riziko ztráty smyslu a sebevraždy. Silným momentem sdělení byla ilustrace toho, jak se prožitek viny a neadekvátnosti může vrstvit a zesilovat: vina vůči sobě, své poškozenosti a oddalování gravidity, vůči partnerovi, vůči lékaři, vůči všem jejichž očekávání zklamává, za potrat a zničení přebytečných embryí, přičemž další poukaz na psychické souvislosti navozuje prožitek “dvojí - psychické i fyzické - stigmatizace”. Pěkné sdělení autorka zakončila perspektivou terapeuta, jeho hranic, ambivalencí a protipřenosových reakcí a vystavení konfliktům, které krize neplodnosti přináší: konflikt s požadavkem na další reprodukční pokusy, které se spíše jeví jako projev patologie (například nemožnost přijmout realitu a započít proces truchlení), konflikt mezi vlastním pohledem a pohledem somatického lékaře. V diskusní části PhDr. Rokytová obživujícím způsobem přiblížila svoji techniku - Imaginaci růžového pokoje (děložní metafory).
Seminář zakončil MUDr. David Holub, Ph.D. kazuistickým sdělením a ukázkou psychoanalytické léčby ženy, ve které témata vázaná na infertilitu sehrávala ústřední úlohu. Podrobnější kazuistikou se pokusil přiblížit způsob analytické práce, tj. zesilování asociativního a imaginativního fungování mysli v bezpečném prostoru. Vyzdvihl zejména to, že „zájem a pozornost věnovaná fantaziím a pocitům a to že je zkoumáme, má podstatně větší smysl a dokáže navodit změny, na rozdíl od cíleného hledání předpokládaných psychických kořenů neplodnosti“ (Apfel a Keylor, 2002). Varoval před tím, že „hledání psychogenního faktoru“ může mít, opačný, kontraproduktivní, inhibující vliv, a dostávat klientku, analytika i celý léčebný proces pod tlak. Nezbývá nám než navzdory krizi z neplodnosti pokračovat v analytické/terapeutické konverzaci, bez snahy „vysvětlit“ neplodnost, „léčit ji“, nebo probouzet grandiózní manická popření hranic. Podle jeho soudu mohou lékařské intervence jak uklidnit a stabilizovat úzkosti, stejně tak jako posilovat manická řešení. Podobného pokušení není ušetřen ani psychoterapeut či analytik a v grandiózním terapeutickém projektu může minimalizovat dopady neplodnosti, například přijmout rychlé a v jistém smyslu masochistické řešení pacientek vzdát se zcela reprodukčních pokusů, nebo zůstávat v jisté koluzi s pacientkami, které ve svém strachu z truchlení podstupují mnohočetné neúspěšné pokusy v reprodukčních centrech.
V následující diskusi se metafora dělohy z nerez oceli pojímala jako současně ochrana před narcistickým zraněním, závistí a nenávistí, před sexualitou, a také jako odpadkový koš, něco co nemůže růst a zvětšovat se podobně jako živá děloha.
Závěrečná diskuse přinesla celou řadu pozoruhodných dotazů: zčásti se dařilo hledat odpovědi na některé otázky, jiné otázky zůstávají otevřené, tak říkajíc “těhotné” k dalšímu rozpracování. Zastavím se u některých okamžiků, budu nicméně rád, pokud vám připadala další témata důležitá, nerozpracovaná, nebo kterým by stálo věnovat se v budoucnu, napište prosím.
a) Motiv výkonového tlaku, který se z neplodného páru může přenášet na profesionály i do samotných terapií, kdy se z radostné a potěšující komunikace stává rutinní “práce”, povinnost a dochází pod “tlakem neplodnosti a absence naděje” k jisté dehumanizaci, ztráty zřetele z jednotlivé osoby. Přenáší se z klientů na profesionály nejen povinnost, ale i přání vše kontrolovat, nutkavý perfekcionismus a tlak na to dělat věci dobře. Téměř zcela se vytrácí potěšení, touha, radost ze života.
b) Obtíž zachytit a pojmenovat riziko dvojité stigmatizace (nejen samotná neplodnost zatížená vinnu, defektností a nehodnotností, ale i “psychiatrizací” a označkováním duševní poruchou). Seminář vyústil myšlenkou, že zaměření na konkrétního člověka, terapeutickou metodou bez nutného sepětí s úspěšným otěhotněním, uvolňuje léčbu od povinnosti otěhotnět, tj. v případě nemožnosti otěhotnět, osvobodit se od představy, jako by v léčbě ještě něco nebylo nalezeno, zatímco jako by se otěhotnění stalo důkazem úspěšnosti léčby. Smyslem léčby se stává vytváření tvořivých prostorů, kde lze konstruovat symbolický význam.
c) Nesnáze sestavit skupinu z neplodných párů, zda odráží nejen obecnou nedůvěru a strach ze skupin, nebo něco specifického, jako například magické obavy z otěhotnění jiných, závist, zrcadlení defektností a neadekvátnosti.
d) Diskutovala se také určitá neviditelnost mužů, nakolik odráží faktickou asymetrii reprodukce, a nakolik omezení mužů mluvit o svých prožitcích a komunikovat je, včetně například obtížnějšího zachycení mužské deprese (v případě neplodnosti témata ztrát, možnosti svých potomků a uskutečnění života, smyslu a potence, představ o sobě coby plodného muže, hluboké narušení nebo ztráta důvěrného vztahu s partnerkou a její ztráta v případě její nemožnosti truchlit nad ztrátou možnosti mít děti), jejich manická řešení v práci, narkotizace alkoholem).
e) Otázky se též dotýkaly emoční podpory: podpory pacientkám a párům, které reprodukční centra zajišťují vstřícným a optimistickým postojem, příjemným prostředím při vědomí nepříjemných procedur, které je čekají, a podporou v tom, aby si podrželi naději. Druhý okruh otázek se týkal emoční podpory profesionálům a nakolik pevný, strukturovaný, medicínský model je sám o sobě formou podpory tváří v tvář mnohočetným tlakům emočním, časovým, administrativním. Nakolik štěpení na fyzické/praktické a emoční/psychické odráží tuto adaptaci na celou řadu klinických “nejistot”, a ke které přispívá absence supervizní kultury a medicínské tradice “řešit primárně věci naléhavé a hmatatelné”.
Převažující emoce, které v průběhu všech prezentací a následných diskusí vystoupily do popředí, a kterým se neplodné páry ani profesionálové nevyhnou, byly smutek a beznaděj, vina, stud, závist a rivalita, nenávist a úzkost.
Všem účastníkům semináře a přednášejícím bych chtěl velmi poděkovat za výjimečný zážitek “tvořivého prostoru” a otevření - dle našeho názoru - ne dostatečně osloveného tématu neplodnosti, které samo o sobě - díky zatížení zneklidňujícími afekty - má potenciál k nekomunikaci, mlčení a tabuizaci.
Současně kopíruji literaturu, kterou jsme během semináře citovali:
Desjardins-Simon, J. (2015). Nevědomé příčiny neplodnosti, Portál.
Raphael-Leff, J. (2014). The Dark Side of the Womb: Pregnancy, Parenting and Persecutory Anxieties. London, Anna Freud Centre.
Titl, S. (2014). Psychoanalytická párová terapie, Portál.
