Pro přehrání videí klikněte na odkazy níže.

Program:

Mgr. Jan Knop: Základní pojmy Gestalt terapie užívané v mé praxi rodinného terapeuta (přednáška bez prezentace)

Doc. PhDr. Karel Balcar: Tvarověterapeutické konfrontace v rodinné terapii (prezentace ke stažení)

Mgr. Alena Vávrová: Přes písek a postavičky k vyvažování JÁ a MY ve vztazích (prezentace ke stažení)

Mgr. Jan Kaňák: Práce s rodinným systémem v kontextu úmrtí člena rodiny jakožto figury procesu členů rodiny (prezentace ke stažení)

Mgr. Jan Knop

Klinický psycholog, gestalt terapeut, rodinný a systemický terapeut, supervizor.

Pracuje ve Středisku komplexní terapie v Liberci, působí ve výcviku rodinné terapie a sebezkušenostním výcviku a dalších vzdělávacích akcích pod hlavičkou Libereckého institutu rodinné terapie a psychosomatické medicíny a Libereckého institutu pro psychoterapii a psychosomatiku. Absolvoval výcvik psychodynamicky zaměřený, výcvik v rodinné terapii a výcvik v Gestalt terapii.

Základní pojmy Gestalt terapie užité v praxi rodinného terapeuta.

Jazyky Gestalt terapie a Rodinné terapie jsou sice poněkud odlišné, ale v zásadě oba směry mají hodně podobného, společného… děláme v zásadě totéž.

Doc. PhDr. Karel Balcar, CSc.

Psycholog, v současnosti působí jako výzkumník a učitel v Pražské vysoké škole psychosociálních studií, kde se věnuje oborům psychologie osobnosti, psychoterapie a rodinné terapie, psychofyziologie a psychosomatiky, psychologické metodologie. V průběhu své klinické praxe se věnoval především terapeutické práci s dospělými, s dětmi a s rodinami, ponejvíce s poruchami behaviorální, emoční, interpersonální, existenciální, psychosomatické a somatické povahy.

Je autorem či spoluautorem monografií a výzkumných studií a podílí se na vysokoškolském a postgraduálním vzdělávání v uvedených oborech. Vede výcvikové akce ve vybraných psychoterapeutických metodách a v praktických postupech zvládání stresu, řešení osobních problémů a interpersonálních konfliktů.

Tvarověterapeutické konfrontace v rodinné terapii

I v autorově zčásti eklektickém přístupu k rodinné psychoterapii je patrná občasná potřeba konfrontovat tvarověterapeutickými  postupy aktuálně buzená přání, stížnosti, představy, emoce a hodnoty účastníků rodinné terapie a vést tuto konfrontaci co možná účinným a přitom spravedlivým - jejich potřeby a schopnosti přiměřeně respektujícím - způsobem. Terapeut věnuje pozornost postupně se vyjevujících "neuzavřeným záležitostem" ve třech oblastech tak, jak se mu naléhavost jejich uzavření ukazuje: mezi členy "terapeutické skupiny" rodiny s terapeutem(-ty) v podobě terapeutického "encounteru", v prožívání a počínání jednoho člena rodiny (jeho terapeutem vedeného "incounteru") a v prožívání a chování terapeuta samého (jím samým vedeného "incounteru" ve vztahu k vlastním právě buzeným potřebám a citovým hnutím ve vztahu k tomu, co se v terapii děje, a k jejich sdílení). Konkretizaci nároků na takové konfrontace budou tento příspěvek a rozprava o jeho tématu věnovány.

Mgr. Alena Vávrová

Dětská psycholožka a psychoterapeutka, má soukromou praxi pro děti, rodiče a rodiny v Praze, lektorka a organizátorka vzdělávání dětských terapeutů, ředitelka Institutu dětského poradenství a terapie INDEPT s.r.o., vychází především z Gestalt terapie, absolventka Postgraduálního výcviku v Gestalt terapii s dětmi, výcvik v Gestalt rodinné terapii absolvovala v Itálii.

Přes písek a postavičky k vyvažování JÁ a MY ve vztazích

V rámci svého příspěvku představím koncept vyvažování polarit JÁ a MY ve vztazích, v poli rodiny. A protože hledám cesty, jak se i děti mohou plnohodnotně vyjádřit ke svému prožívání vztahů doma, popíšu vám tento koncept v možnostech práce s pískovištěm a objekty. Jde o kreativní a prožitkovou cestu, která umožňuje jak subjektivní vyjádření o tak pro děti těžko popsatelných tématech jako např. "Jak je doma?", tak i rozvoj společného MY hravým způsobem.

Jan Kaňák

Práce s rodinným systémem v kontextu úmrtí člena rodiny jakožto figury procesu členů rodiny

V rámci příspěvku bude představen model práce s rodinným systémem, který reflektuje jedinečnost prožívání ztráty (z úmrtí člena rodiny, ať již dítěte, nebo rodiče) u jednotlivých členů rodiny. Budu se věnovat otázkám, které vyvstávají v takto individualizovaném uchopení práce s rodinou a to především z hlediska ne/možností a ne/vhodnosti ovlivňování do té doby obvyklého fungování rodiny.