Souhrn

V roce 2013 v letním čísle časopisu Contemporary Family Therapy byly publikovány texty o situaci rodinné terapie v různých zemích. V recenzi zmiňuji země, kde považuji vývoj rodinné terapie za inspirativní ať už v oblasti vzdělávání nebo v praxi. Mezi zmiňované patří tyto země: Irsko, Argentina, Hong Kong, Rumunsko, Norsko, Polsko, Německo, Turecko, Itálie, Austrálie, Čína.

Toto speciální číslo časopisu Contemporary Family Therapy je věnováno historickému vývoji a aktuálnímu stavu rodinné terapie v různých zemích. K tomuto vydání časopisu jsem byla přizvána D. Skorunkou. Ten byl šéfredaktorem D. Russelem Cranem osloven, aby popsal kontext rodinné terapie v České republice. D. Skorunka s mým malým přispěním napsal článek, ve kterém popisuje vývoj české rodinné terapie na pozadí historických a politických událostí v dějinách naší země. Popsán je také systém vzdělávání a instituty, které zajišťují rozvoj tohoto oboru. Myslím si, že text velmi výstižně a do detailů umožní zahraničním čtenářům seznámit se situací rodinné terapie u nás. Pro české čtenáře jde o známá fakta a tak bych ráda zprostředkovala spíše informace o situaci rodinné terapie v jiných zemích, které mne zaujaly a které jsou v tomto speciálním čísle jednotlivými autory popsány.

Irsko

V současnosti v Irsku pracuje téměř 200 registrovaných rodinných terapeutů. Vzdělávání probíhá na třech univerzitách v rámci magisterského studia obor rodinná terapie (Mater University Hospital, Clanwilliam Institute, Queen´s University Belfast). Podmínkou pro přihlášení do magisterského programu je bakalářské studium v oborech: medicína, ošetřovatelství, psychologie, sociální práce a vzdělávání. Většina rodinných terapeutů nabízí rodinnou terapii v rámci dalších poskytovaných služeb příslušných profesí (sociální práce, psycholog, psychiatr nebo zdravotní sestra).

Párovou terapii v Irsku poskytují částečně rodinní terapeuté a částečně dobrovolní pracovníci, kteří nejsou vázáni formálním vzděláním v oboru. Tito dobrovolníci poskytují párovou terapii v rámci komunitních nebo církevních institucí.

Argentina

Argentina je země, kde jsou sociální vztahy hodně orientované na rodinu. V 50. letech myšlenky teorie systému zaujaly Enrique Pichon Riviere, který založil Psychoanalytickou společnost a následně začal ve své soukromé praxi nabízet konzultace pro rodiny. V 60. letech psychiatr M. Goldeberg začal umožňovat absolventům oboru psychologie vzdělávání a praxi ve zdravotnictví v nově se rozvíjejícím oboru rodinné psychoterapie. V důsledku politických změn řada intelektuálů ze země emigrovala a byl mezi nimi i významný zakladatel strukturální terapie S. Minuchin. Praxe rodinné psychoterapie se stáhla více do privátního sektoru. V současnosti autoři popisují integrující trend, kdy dochází k aplikaci systemických teorií společně s kognitivními a psychodynamickými intervencemi. Vzdělávání poskytují akreditované instituty a od 90. let je také součástí univerzitního vzdělávání příslušných oborů.

Hong Kong

Jedná se město a zvláštní správní region Čínské lidové republiky, jehož historie významně ovlivnila také rodiny obyvatel. V zemi je velmi vysoká rozvodovost a velké množství rodin s jedním rodičem. Řada mužů vyhledává ženy nebo milenky z Čínské republiky, protože často v zemi pracují nebo věří, že tyto partnerky jsou snadněji dosažitelné. Tyto ženy jsou však společností Hong Kongu obecně diskriminovány a sociálně izolovány. Zatímco rodiny čelí řadě vážných problémů, tak rodinná terapie je zde v počátcích. V 80. a 90. letech se objevily první pokusy o vzdělávání v rodinné terapii podle západních modelů (Minuchin, Satirová, Shazer). Postupně si však rodinní terapeuti hledají vlastní modely, které mohou aplikovat ve své zemi. Zaujala mne například skupina pro rodiny s astmatickým dítětem, která zahrnuje část edukativní a část práce s rodinou. Jako úspěšná se jeví také rodinná terapie u jedinců s diagnózou mentální anorexie.

Rumunsko

Historie rodinné terapie v Rumunsku sahá do 70. let. V této době byla publikována první práce s 12ti letým chlapcem, který měl problémy s chováním ve škole. Psycholožka Voros Kinda pracovala s jeho rodinou také za pomocí jednosměrného zrcadla. V 80. letech díky režimu bylo zakázané studium psychologie jako nežádoucí vědy. Rozvoj oboru rodinné terapie byl znovu možný od 90. let. Za toto krátké období vzniklo 16 akreditovaných vzdělávacích programů. Prvotní vzdělávání zajišťovali odborníci ze zemí jako je Maďarsko, Irsko, Izrael, Francie, Srbsko, Norsko. Nyní zajišťují vzdělávání jednotlivé instituty a asociace, jejichž programy jsou často pro pomáhající profese finančně nedostupné. Současně je zákonně (od r. 2004) ustanoveno, že psychoterapie je specializace klinických psychologů a že se nejedná o svobodné povolání. Odborníci z ostatních pomáhajících profesí mohou nabízet psychoterapii pouze v privátních praxích nebo neziskových organizacích. Vzhledem k tomu, že asi polovina obyvatel Rumunska žije na venkově, tak pro ně jsou psychoterapeutické služby nedostupné. Z ekonomických důvodů talentovaní rodinní terapeuti odcházejí pracovat do Francie nebo Německa.

Norsko

V této zemi probíhá řada programů zaměřených na práci s rodinami. V 50. letech organizoval Gordon Johnsen (1905-1983) kurzy pro partnery “přípravu na manželství” a také založil psychiatrickou kliniku, kde vedle individuální terapie byla také poskytována rodinná terapie. Mezi významné rodinné terapeuty patří Tom Andersen (1936-2007), který je autorem reflektujícího týmu, kdy tým nesedí za jednosměrným zrcadlem, ale je přímo v místnosti s rodinou a terapeutem. Psychiatr Gordon Johnsen pracoval s celými rodinami v období letních prázdnin a postupně se podařilo prosadit také úhrady od zdravotních pojišťoven pro pobyt rodinných členů na psychiatrické léčebně. V indikovaných případech je rodinným členům vystavena pracovní neschopnost a jsou hospitalizováni jako běžní pacienti. V Modum Bads Nervesanatorium byly jako v první léčebně vybudovány malé domky, ve kterých rodiny mohly po dobu několika týdnů pobývat a účastnit se rodinné terapie. V současnosti funguje v Norsku řada zařízení podobného typu – pedopsychiatrie, psychiatrie dospělých, léčba závislostí.

Polsko

Rodinná terapie prošla historickým vývojem podobně jako v Čechách. Původně terapeuté pracovali převážně s adolescenty a klienty s první atakou schizofrenie, postupně se rodinná terapie začala používat v různých kontextech. V 80. letech řada terapeutů měla možnost vzdělání v USA, Německu a Finsku a pod vlivem tohoto vzdělávání bylo založeno několik ambulantních zařízení poskytujích rodinnou terapii. Mezi významné rodinné terapeuty patří Maria Orwid, Barbara Józefik, Bogdan de Barbaro, Irena Namyslowska, Anna Pohorecka a další, kteří nejen rodinnou terapii praktikují, ale také vzdělávají další kolegy. Vzdělání v rodinné terapii je poskytováno jako 3-letý kurz (370 - 420 hodin) a nabízen jako pokračovací kurz pro certifikované psychoterapeuty (1200 hodin), kterými se mohou stát absolventi vysokoškolských oborů psychiatrie, psychologie, pedagogika a další humanitní a sociální obory. Nicméně stejně jako u nás není psychoterapie doposud legislativně vymezena. Rodinná terapie je ve zdravotnických zařízeních hrazena z veřejného pojištění, mimo sektor zdravotnictví je poskytována také v soukromých psychoterapeutických zařízeních a také poradenských centrech, jejichž zřizovatelem je katolická církev.

Německo

Principy systemické terapie jsou v Německu jednou z nejčastěji používaných v psychoterapii a v poradenství. Většina terapeutů pracujících v zařízeních pro děti a dospívající, poradenská centra pro páry absolvovala výcvik v systemické terapii. Také velký počet klinických psychologů a lékařů a sociálních pracovníků má nějakou formu vzdělání v systemické terapii. Některá zařízení nabízejí výcvik v behaviorální nebo psychodynamické párové psychoterapii, nicméně systemický přístup je majoritní. V Německu je přibližně 10 000 profesionálů, kteří mají výcvik v systemické terapii a 150 institucí, které vzdělání v systemické terapii poskytuje. V současnosti jsou vydávány 3 odborné časopisy (Familiendynamik, Zeitschrift fur Systemische Therapie, Kontext) a jeden elektronický časopis (Systemmagazin), které se věnují publikování témat týkajících se systemické terapii. Několik nakladatelství vydává knihy o systemické terapii a jedno nakladatelství (Carl Auer Verlag) se přímo na ni specializuje. V roce 2008 získala systemická psychoterapie uznání jako “evidence based” léčba. Nicméně se nepodařilo přesvědčit zdravotní pojišťovny k tomu, aby systemická terapie byla hrazena z veřejného pojištění. Úhrada je možná pouze u behaviorální a psychoanalytické psychoterapie.

Turecko

Rodinný terapeut Eda Arduman popisuje impresivně své osobní zkušenosti z aplikace strukturální a narativní rodinné terapie v Turecku. Absolvoval výcvik v USA, následně však zjistil, že změna 2. řádu je v tradičních tureckých rodinách velmi obtížná. Rodiny jsou zvyklé na patriarchální a autoritativní model a stejný přístup očekávají také od rodinného terapeuta.

Itálie

Historie rodinné terapie v Itálii je velmi bohatá a je spojena s významnými jmény jako jsou Selvini Palazzoli, Boscolo, Cecchin, Cancrini, Andolfi, Fruggeri a další. V současné ekonomické krizi také rodinná terapie prochází řadou změn. V rodinách dochází ke snížení rozvodovosti a základní rodina je rozšiřována. Mladí lidé se stěhují mnohem později od rodičů a naopak senioři zůstávají v rodinách, vše z ekonomických důvodů. Současně je obecně ale zájem spíš o individuální terapii a také vzdělávací instituty mají často problém naplnit místa v nabízených kurzech rodinné terapie.

Austrálie

Australian Association of Family therapy byla založena teprve v roce 2011 a má více než 1000 členů. Vzdělání v rodinné terapii je umožněno na univerzitách (La Trobe University, Swinburne University, University of New South Wales) a soukromých institucích, které mají požadovanou akreditaci. Narativní terapie jako přístup ke klientovi je trochu mimo hlavní proud rodinné terapie.

Čína

Hlavní rozvoj rodinné terapie probíhal v 90.letech ovlivněn skupinou terapeutů z Německa, který založili German-Chinese Academy for Psychotherapy. V průběhu let 1997-1999 absolvovalo výcvik v psychoanalytické, behaviorální a systemické terapii více než 100 terapeutů.Tento výcvik probíhá do současnosti. V roce 2001 byl vyzván dr. Fang Ministerstvem školství, aby vytvořil vzdělávací program pro poradce v oblasti lidských zdrojů. Výcvikový program je koncipován na 5 let. 660 frekventantů v kurzu je rozděleno do dvou skupin.

V roce 2007 Ministerstvo lidských zdrojů a sociálního zabezpečení schválilo profesi párového a rodinného terapeuta. Tato legalizace oboru rodinné terapie vedla k dalšímu rozvoji a k založení desítek institucí nabízejících vzdělání v rodinné terapii. Vzdělávání je poskytováno v modelu strukturální rodinné terapie, systemické terapie, modelu podle V.Satirové a postmoderní přístup. Rodinní terapeuti se ale snaží přizpůsobit západní modely rodinné terapie na potřeby čínské rodiny. Čínská rodina je typicky “4 (prarodiče)+2(rodiče)+1 (dítě)“.

V tomto čísle Contempory Family therapy je mimo zmíněné země popsána ještě historie a současnost rodinné terapie v Řecku, Velká Británii, Portugalsku, Taiwanu, Kanadě a Jižní Koree.

Souhrnně lze napsat, že ve většině zemí podobně jako u nás není dostatečně legislativně vymezena profese psychoterapie a z toho vyplývající možnosti poskytování rodinné terapie. Systém vzdělávání v podobě výcviků je v řadě zemí srovnatelný, nicméně za úvahu by jistě stálo i vysokoškolské vzdělávání v tomto oboru. Za inspirativní bych považovala také rozšíření vzdělávání o behaviorální a psychodynamický model rodinné terapie a začlenit ho do výcvikových modulů jednotlivých výcvikových institutů. Ačkoliv je rodinná terapie úspěšně aplikována, chybí ve všech zmiňovaných zemích dostatečný výzkum účinnosti tohoto přístupu ke klientovi, což platí také o situaci u nás.

Contemporary Family Therapy Svazek 35 Číslo 2, Červen 2013 (www.springerlink.com)