Je mnoho slov, která používáme opakovaně a ne vždy mají tato slova totožný obsah, když je používají různí lidé. V rámci rodinné terapie slýchám slovo ALE hodně často ve větách, které používají klienti – rodiče, děti…
- To je fajn, že to nakonec udělal, ale mohlo to být dřív a líp…
- Dopadlo to dobře, ale bylo to jen tak tak…
- Jo, ten výlet byl fajn, ale jídlo tam bylo strašný…
- Je to dobrý, ale mohlo tam být víc chili…
- Mám teď na tebe čas, ale pospěš si…
Toto slovo je součástí naší komunikace, když se u slova komunikace zastavím a podívám se na něj optikou jeho překladu, tak ve slovníku najdu communicatio, což v překladu představuje tato vysvětlení:
- sdělení
- sdílení
- vespolné účastnění
- sdělování vzájemných prospěchů
- sdílení se o vzájemné prospěchy
Překlad, jakoby nás nabádal, aby samotná komunikace směřovala k něčemu pozitivnímu, ziskovému, efektivnímu. Sdělování vzájemných prospěchů, sdílení se o vzájemné prospěchy. Předchozí příklady použití ALE, jak je slýchávám, spíše směřují k tomu, že se věta zlomí spíše do negace, hodnocení, obvinění, odsouzení, devalvace apod. Bylo tomu tak vždy? To tak docela nevím, ale když jsem toto používání tohoto slova hledal v hluboké minulosti, tak jsem překvapivě narazil na jeho používání, které více podporovalo přiblížení k vnímání komunikace jako něčeho, co jde do světlých a ne tmavých barev. V Bibli, ve starozákonních žalmech jsem najednou nacházel tato použití slůvka ALE:
- Všichni pohané mne obklíčili, ale potřel jsem je v Hospodinově jménu…
- Obklíčili mne jako včely, sežehli jako oheň trní, ale potřel jsem je v Hospodinově jménu…
- Vrazili do mne, abych padl, ale Hospodin mi pomohl…
- Hospodin mne sice těžce ztrestal, ale nevydal mne smrti…
- Síla jedněch je ve vozech, síla druhých v koních, ale naše síla je ve jménu Hospodina našeho Boha…
- Tamti se zhroutili a padli, my však stojíme a vytrváme
- Našel ho v pusté zemi, v místě hrůzy, kde vyjí divoká zvířata, ale obklopil jej péčí a staral se o něj, střežil ho jako zřítelnici oka…
- Nešlechetným člověkem pohrdá, ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina…
Konfucius například má tendenci říkat:
- Síla císaře je zásadní, ale nebyla by nic bez silné podpory poddaných…
- Císař, místodržící i ministři jsou odpovědni za blaho země, ale pevně semknutá rodina je neméně zásadní pro prosperitu státu
Konfucius (551 – 479 před n.l.) postavil svou představu o ideální společnosti na synchronicitě a harmonizaci 5 základních vztahů. Konfucius říká, že jsou-li následující dvojice v souladu a souhře, tak je šance na to, aby společnost byla zdravá, pevná a rozvíjela se směrem, který je ve výsledku ziskem pro všechny. Tyto vztahy jsou:
- Manžel a manželka
- Vládce a ministr
- Otec a syn
- Starší a mladší bratr
- Přítel a přítel
Když všechno toto shrnu, tak mi vychází z daných skutečností dvě, z mého pohledu hodně důležité myšlenky:
- To, jak se slovíčkem ALE nakládáme, není žádná předurčenost nebo danost, je jen na nás, jak jej budeme my i naši klienti využívat a k čemu nás ve výsledku povede.
- Na podkladě Konfuciova pohledu jsme to možná právě především my – rodinní terapeuti, kteří máme ohromné možnosti a nemalý vliv na podporu ideální společnosti. Vždyť právě 3 (případně i 4) z definovaných dvojic se potkávají přímo u nás v našich ordinacích a pracovnách a my jsme pozváni do jejich příběhů a jsem součástí procesů, kdy máme přímou účast při napomáhání formování, narovnávání, objasňování, poznávání a práci na jejich vztazích. A k tomu by nám občas mohlo posloužit i dané slovíčko ALE, které bývá často nešikovným a možná i nevědomým spouštěčem toho, co pak rodinám přináší něco zcela jiného, než chtějí a potřebují.