Rodina má různé definice. Většina z nich vznikla v minulém století, některé ještě dříve. Často se setkáváme také se souslovím „tradiční rodina“. Pojem „tradiční rodina“ můžeme přitom brát buď z hlediska historického, nebo sociologického. Z historického hlediska je tradiční rodina zasazena do určitého období a alternativou je „rodina moderní“. Z hlediska sociologického je pak třeba popsat strukturu a dynamiku tradiční rodiny. Synonymem tradiční rodiny je pak rodina patriarchální a alternativou rodina demokratická.

Tradiční rodiny vidíme všude kolem sebe – zejména v učebnicích, na plakátech (a nyní v době před volbami se podporou tradičních rodin ohání kde kdo). Ale – skutečně máme jen rodiny tradiční? A co ty, které do této škatulky nespadají? Jaké mají problémy? O čem přemýšlí a co je trápí? Jak to řeší?

V letech 2014 a 2015 jsme společně s Petrou Kutálkovou realizovaly pod záštitou Prague Pride projekt, jehož cílem bylo zjistit, jaká je situace v oblasti homoparentálního rodičovství v ČR. Z tohoto projektu vyšla studie Duhové rodiny ve stínu státu (https://www.praguepride.cz/cs/media-download/publikace)

V tomto článku se budu věnovat právě stejnopohlavním či terminologicky lépe homoparentálním rodinám.

Plánování rodiny

Založení rodiny u gayů a leseb je záležitostí pečlivě plánovanou. Před i po narození dítěte je třeba učinit celou řadu rozhodnutí, která mohou velmi ovlivnit i partnerský vztah. Někteří gayové, se kterými jsme hovořili v rámci studie, uváděli, že brali za přirozené, že se (ač tyto potřeby cítili) otci nestanou. Například až delší pobyt v zahraničí, kde se s gay otci setkali, toto rozhodnutí změnil.

„…tak já se s tím teda smířím, že když jsem gay, tak děti nemám a možná ten vnější svět mi řekne: no, to víš, tohle je ta tvoje cesta, tak takhle to musíš brát, jako by to byl nějakej hendikep, že se musím smířit s tím, že jsem na vozíku nebo co….tohle ve mně vyvolává místama smutek, místama hroznej vztek, to, co se děje ve mně, to pendlování mezi tím půjde to, nepůjde to, jakou cestou to půjde a nepůjde…(Filip) (Duhové rodiny ve stínu státu, Prague Pride 2015)

Gay muži se obvykle stávají rodiči buď prostřednictvím surogátní (náhradní) matky či formou sdíleného rodičovství, kdy buď s jednou ženou či s ženským párem „sdílí“ společné, plánované dítě. Někteří muži, kteří prošli comingoutem později, poté, co již rodiči byli, rodiči zůstávají a dítě si přivádí do nového partnerského vztahu, ať už formou výlučné či jinými způsobem upravené péče.

Lesbické páry volí obvykle formu asistované reprodukce, případně „domácího“ oplodnění. Asistovaná reprodukce u nás není legislativně přípustná pro svobodné ženy či pro registrované partnerky, ale praxe je různá a více či méně stávající legislativní úpravu obchází. Zpřístupněním asistované reprodukce svobodným ženám či registrovaným párům by se zmenšila rizika spojená s hledáním dárců spermatu.

„Ovlivnilo nějak to vaše rozhodnutí to, jaká je tady legislativní situace? Tím myslím ve vztahu k asistované reprodukci?“ „Rozhodně. Protože samozřejmě kdyby ta legislativa byla pro nás přijatelná, tak jsme využily asi veřejného dárce, kterej je dostupnej jenom heterosexuálním ženám, a ulevilo by se nám ve spoustě věcí ohledně hledání toho dárce. Za další (…) my při tom hledání jsme zjistily, že spousty lesbických párů, ale i heterosexuálních žen, který nemohou přijít do jinýho stavu se svým partnerem, nebo jsou svobodnými matkami, jsou v tomhletom směru velmi a velmi nezodpovědný. Z našeho pohledu, protože toho partnera si nekontrolujou, neptají se ho na zdravotní stav a jenom po něm chtějí to sperma. ….(Zuzana) (Duhové rodiny ve stínu státu, Prague Pride 2015)

 Jedno z mnoha rozhodnutí, které ženy musí udělat, je uvedení či neuvedení otce do rodného listu.

„kdybych věděla, jak to bude komplikované, tak bych Maxíkovi tatínka do rodného listu nezapisovala. Obrovská komplikace ve chvíli, kdy ho třeba zapisuješ do školy, tak tam všude chtějí toho otce, protože on právo být informován o tom vzdělání. My jsme žádali o odklad, což je ještě zásadnější, a tam se vyžaduje podpis toho otce taky….(Klára) (Duhové rodiny ve stínu státu, Prague Pride 2015)

V současné době není možné, aby v rodném listu byly uvedeny dvě osoby stejného pohlaví, dítě tedy vyrůstá se dvěma ženami, které jsou obě plnohodnotnými rodiči, ale v rodném listu je zapsaná pouze jedna z nich, biologická matka. Sociální matka fakticky nemá žádná práva, ale ani povinnosti k dítěti, kromě těch formálních vyplývajících z běžné legislativy. To, jestli a jak k ní budou přistupovat a jestli bude považována za druhého rodiče, je pouze na otevřenosti institucí, se kterými se v běžném životě rodina setkává. Pokud se pár rozejde v konfliktu, je velmi těžké se právně domoci kontaktu s dítětem (i když v NOZ je již taková možnost), na druhou stranu biologická matka nemá nárok na výživné na dítě. V případě, že sociální matka zemře, nemá dítě nárok na sirotčí důchod. Toto vše a mnohé jiné by bylo vyřešeno tzv. přiosvojením, které naše vláda projednává bez efektu několik posledních let.

Pokud si gay či lesbické páry nechtějí nebo nemohou pořídit dítě biologické, je i pro ně otevřena cesta adopce či pěstounské péče – ovšem opět s dalšími omezeními. Pěstounem či adoptivním rodičem se může stát pouze jeden z nich, na rozdíl od heterosexuálního páru, kde se novými rodiči dítěte stávají oba dva.

Coming out rodiny – nikdy nekončící proces zvažování

„stále musíme něco vysvětlovat, dohadovat se, je tam více rodičů, dítě jsme nepočali přirozeně…..“

Odborně se tomuto stavu říká dle Susan Golombok, která se dlouhodobě zabývá homoparentálním rodičovstvím, kontinuální coming out rodiny.

Jak, kdy a zda vůbec něco sdělovat, bylo jedno z dominantních témat rodičovských skupin. Významnou roli při zvažování toho, komu a do jaké míry dát informace o rodinném uspořádání, hraje strach z toho aby tato informace ve svém výsledku nedopadla negativně na děti. Zároveň se ukázalo, že rodiče malých dětí a páry, které rodičovství plánují, pečlivě přemýšlejí o strategiích, jak alespoň z počátku své děti před případnými negativními reakcemi uchránit.

Pociťovaná stigmatizace se jako téma objevila v mnohých rozhovorech s účastníky a účastnicemi skupin, zejména v situacích, kdy hovořili o tom, čeho se obávají:

„no, samozřejmě řešení potenciální homofobie….v kruzích, kam se to dítě dostane. To považuji za jeden z klíčových momentů výchovy, v jakémkoliv uspořádání, kde je same sex couple. Ať už je to jenom čistě nukleální jednotka nebo je fungující jako my (sdílené rodičovství), ten styk s majoritní společností přijde…ještě pořád u školky a myslím si ještě i u základky furt máme šanci ovlivnit, kam to dítě bude chodit, aby to byla open – minded školka, ale pořád ho držíme v tý bublině“ (Eva) (Duhové rodiny ve stínu státu, Prague Pride 2015)

Další obavy rodičů se týkaly toho, jak moc může stát zasáhnout do jejich rodiny, jen proto, že je tvořena dvěma členy stejného pohlaví.

Obavy o vývoj a prospívání dětí jsou i v naší hlavě

Další velké téma rodičovských skupin bylo to, zdali rodinné uspořádání nemůže mít negativní vliv na vývoj dětí. „jestli to dítě neumisťuju na nerovnou startovní čáru proto, že já jsem se rozhodla, nebo že nemám jinou možnost než žít s ženou. Jestli náhodou do budoucna neriskuju, že bude šikanovaný nebo že bude mít nějak ztížený postavení ve škole, jinde a podobně, kvůli svojí rodinný konstelaci, jestli to není nespravedlivý, mít dítě, protože vlastně bude mít horší podmínky…(Greta)“

Odpůrci a odpůrkyně homoparentálního rodičovství se často uchylují k argumentům, které směřují k narušení rodičovské jistoty právě na nejcitlivějším místě, kterým je obava o zdravý vývoj dětí.

„Rodičce jsou masírovaný tou společností v tom, jak to dítě poškodí“ (Eva) (Duhové rodiny ve stínu státu, Prague Pride 2015)

Žádný z dosud realizovaných výzkumů, které se zabývaly otázkami týkajícími se vývoje dětí vyrůstajících v homoparentálních rodinách, jako jsou obavy z narušení sexuální identity dětí, otázky související s dalšími aspekty osobnostního vývoje a obav z toho, že děti z rodin, které mají gay či lesbické rodiče, mohou mít obtíže v sexuálních vztazích, s ostatními dospělými či s vrstevníky apod. toto nepotvrdil.

Obavy, které se týkají zdravého vývoje dětí, které do skupin přinášeli rodiče i budoucí rodiče, však nelze bagatelizovat a posuzovat je s ohledem na vědecká zjištění jako neoprávněné. Naopak, z hlediska veřejněpolitického je potřeba považovat je za prostor, kde rodiny potřebují jasný pozitivní signál od společnosti a státu na symbolické rovině.

Další komunikované obavy byly ze strany sociálních matek, které se musí „vyrovnat

se skutečností, že se vědomě rozhodly stát rodiči, přestože mohou být zdrojem marginalizace a stigmatizace svých dětí, bylo pro některé ženy náročné. (Polášková, Plánovaná lesbická rodina)

Na obecné rodičovské nejistoty, které souvisí s rodinným uspořádání, odpovídal ve skupinách také dětský psycholog. Přednáška, jejíž hlavní teze zněla, že komplikace ve vývoji dětí nepřinášejí různé konstelace rodičů, ale jednotliví lidé se svými osobnostními charakteristikami, byla hodnocena rodiči jako velmi přínosná. Její závěr shrnul jeden z rodičů – tedy v momentě, kdy s tím budeme v pohodě my, že s tím bude v pohodě i to dítě.

Nejisté je i postavení rodiny v krizových situacích, jako je rozchod či úmrtí jednoho z rodičů.

V současné době v České republice máme registrované partnerství, gay nebo lesba si mohou osvojit dítě, většina z nás zná ze svého blízkého okolí nějaký gay či lesbický pár, někdy i s dětmi. Ušli jsme dlouhou cestu, ale ještě delší je před námi. Do té doby můžeme našim dětem číst příběhy a pohádky, kde vystupují stejné rodiny jen tak mimochodem, protože to tak prostě je….

http://lepress.cz/ - knihy Jura a lama, Jedno morče a dvě mámy, Tango – příběh tučňáčí rodiny, Zebra pod postelí.

Rozsah tohoto článku byl poněkud omezující, je celá řada dalších dílčích témat, která jsme s kolegyní Kutálkovou prozkoumaly a bylo by možné o nich psát, a stále jsou témata, na která se chystáme, jako například surogátní mateřství a srovnání české a zahraniční praxe, rodiny s členem uvažujícím o tranzici či již procesem tranzice procházejícím, rozchody homoparentálních rodin či postavení sociálních matek jsou další studie, na které se můžete těšit.

Zdroje:

Kutálková, P.: Duhové rodiny ve stínu státu, Prague Pride, Praha 2015

Polášková, E.: Plánovaná lesbická rodina, Masarykova univerzita, Brno 2009