Já jsem tam vzpomínal, jak mne na jednom z prvních mých náslechů hned zapojil do práce s rodinou, konkrétně do Ostrova rodiny, který tam modeloval a moderoval a mne tam určil za kámen, který na Ostrově nejspíš někde existuje. To, co jsem na Dni RT nedořekl byla skutečnost, že rodina dostala instrukci: „Posouvejte ho, kam potřebujete, kde si myslíte, že je nejčastěji, kde ho nacházíte, kde o něj zakopáváte“. A tak rodina začala se mnou manipulovat. Já jsem jim to při své váze chtěl ulehčovat, aby si něco neudělali s páteřemi, tak jsem se začal i sám přesouvat, kam jsem cítil, že mne chtějí dokutálet, ale Zdeněk mne napomenul: „Nepomáhej jim, jsi jejich rodinný kámen“. Tak jsem poslušně zůstal ležet a jim se moc nedařilo mne dostat tam, kam potřebovali, a to nejspíš i protože mne každý chtěl přesunout jinam než ostatní. Už si nepamatuji, jak to nakonec skončilo. Nicméně tohle byl pro mne skvělý zážitek a zkušenost a škola. Ještě dnes si občas uvědomím, že se mi chce něco udělat za rodinu. Někdy podle mne rodina úplně přesně nechápe, co nyní potřebuje, co by teď a tady (Zdeněk měl na všechno zkratky, např. TETA bylo teď a tady) bylo to jednotlivé členy i rodinu jako celek to optimální, nejlepší…… někdy mám pocit, že by jejich „pohyb“- myšlení, pochopení, aktivita mohla být rychlejší, přesnější, víc promyšlená atd.

Takže ti Zdeňku, za tento zážitek moc díky. Pomáhá mi dodnes odhalovat, uvědomovat si, přibrzďovat mne a respektovat možnosti, potřeby, síly, motivaci, vybavení, limity, rychlost konání a podobu myšlení každé z rodin, se kterou se mohu potkávat.