Michaela Mrowetz: Film „Mámo, táto, obejmi mě“ jsem vnímala jako velmi působivý a značně intimní vhled do práce Jiřiny Prekopové. Terapii pevným objetím podle Jiřiny Prekopové považuji za metodu vysoce funkční, empatickou a respektující, jako jakoukoliv jinou psychoterapeutickou metodu, je-li aplikována lidsky.
Jiřina Prekopová vystupuje s razancí sobě vlastní a jako každá výrazná osobnost má své příznivce a odpůrce. Tak to je, co svět světem stojí a co terapie terapií je. Zásady světa a života lidí jsou zřejmé a opakují se. Možná zakladatelka TPO provokuje tím, že dává vhled lidem do jejich přirozené potřeby, většinou skryté v nevědomí, a to do touhy po blízkosti a intimním kontaktu s jinými jedinci?
K otázce o „úspěšnosti“ psychoterapie: Některý jedinec dojde rozumováním k pocitu jistoty, jiný dosáhne pocitu bezpečí objetím. Empiricky podložená svědectví o efektu terapie jsou nicméně zásadní. Dle ptáka Dodo všichni vyhráli a všichni zaslouží cenu. Dodo je pták, kterého nikdy nikdo neviděl, a přesto víme, že existoval - stejně jako jsou vědecky nepostižitelné některé metody, a přesto vidíme, že fungují. To platí i o terapeutických školách, které pomáhají lidem život žít v rámci jejich možností kvalitně. TPO si svou cenu nese již dlouho a viditelně. (původně pro časopis Děti a my)
Zbyněk Vybíral: …škoda, že jste nedoporučila i příspěvky, které jsme zařadili do dvojčísla časopisu PSYCHOTERAPIE 3-4/2009. Tehdy jsme dali TPO docela velký prostor, dostali možnost vyjádřit se zastánci metody a otiskli jsme kritickou stať M. Palkové.
Vladislav Chvála: K tématu TPO proběhla diskuse také na stránkách Psychosomu (http://www.psychosom.cz/?page_id=1361 a v dalším čísle snad bude k tomu ilustrativní kazuistika. Odkaz je k dispozici.
Jarmila Pospíšilová: Argumenty Kateřiny Thorové proti terapii pevným objetím jsou místy až úsměvné. Vezmu jeden po druhém: „Účast dětí na terapii je nedobrovolná a dítě je ke spoluúčasti donuceno fyzickou restrikcí.“ Je-li nejvyšším zákonem při výchově a péči o dítě naprostá dobrovolnost a svoboda dítěte, proč nezrušit povinnou školní docházku? „Terapie pokračuje i přes zřetelný nesouhlas dítěte.“ Byla někdy paní doktorka s děckem u zubaře?
„Už ta základní myšlenka je kontroverzní: emoční pouto s rodičem lze navázat či posílit vynuceným pevným objetím.“ Pevné objetí, ve kterém drží milující a statečný rodič své dítě, není vynucené, leda bych mu při tom držela bouchačku u spánku. Respektive je vynucené asi tak jako může být vynucená chemoterapie. Emoční pouto mezi matkou a dítětem nevzniká na distanc, ale těhotenstvím, porodem, kojením, nošením tělo na těle a kůže na kůži. Je-li vážně porušeno, nelze je navázat milým rozhovorem ani motivačními hrami.
„Stres, který dítě prožívá, může mít negativní dopad na jeho psychické zdraví.“ Ano, stres při pevném objetí dítě prožívá. Můžeme se mu vyhnout a ponechat dítě v poruše vazby, kterou nezavinilo, ale jejíž důsledky celoživotně ponese. Nevím, v čem je to lepší řešení.
Další výčet pohrom, které údajně může pevné objetí způsobit, je vycucaný z prstu a nemá cenu ho komentovat.
Trochu nepřesně je nyní TPO vnímána a prezentována jako terapie hlavně pro děti s autismem. Není tomu tak. Slouží vynikajícím způsobem tam, kde je potřeba zrehabilitovat vazbu mezi dvěma lidmi, kteří k sobě patří. Pracuje jak s emocemi, tak s tělesností, v tom je její jedinečnost. Nemůžete do takové terapie přivést dítě nebo manželku a vyzvednout si je za hodinu (opravené). Protože míří přímo k jádru bolesti, není přijatelná pro ty, kteří se jí raději chtějí vyhnout. Byla-li by použita jako výchovný prostředek k nastolení kázně a poslušnosti, bylo by to její zneužití.
