Vytisknout tuto stránku
pátek, 22 duben 2011 20:21

Markéta Skálová: Cesta do Santiaga de Compostela

Napsal(a)

KASUISTIKA

Markéta Skálová: Cesta do Santiaga de Compostela

kasuistika párové terapie pro Sympozium rodinné terapie 2010 „Spirituální a magické v rodině a terapii“
 

Na jaře letošního roku kráčeli do španělského města Santiaga de Compostela také dva poutníci z dalekých Čech. Muž a žena netušili, že letošní rok zvaný Xacobeo je výjimečný tím, že 25.červenec, kdy je svátek apoštola Jakuba, patrona Španělska, připadá na neděli. Ve městě Santiago de Compostela je po celý rok otevřená svatá brána katedrály zvaná Brána odpuštění. Kdo ví, co je vedlo k tomu, že si pro svou svatojakubskou cestu, camino de Santiago, vybrali právě tento rok. O inspirativní příběh těchto dvou poutníků bych se s vámi ráda podělila.

Muž a žena byli dlouhá léta manželé, vychovali děti a ty již opustili domov a žijí samostatný a zdá se, že bezstarostný život. Rodiče mají ale starosti. Žena se dlouhou dobu léčí pro závažné duševní onemocnění. Byla opakovaně hospitalizovaná a měla by pravidelně a dlouhodobě užívat léky. Naštěstí dochází k osvícenému psychiatrovi, který si všiml vztahových aspektů každé hospitalizace a také toho, jak stav jeho pacientky souvisí s domácí atmosférou. Začal s manželi mluvit o možnostech párové terapie a jeho nabídka je zaujala. Asi půl roku pak manželé pravidelně docházeli do párové terapie ke dvojici terapeutů. Pak začali manželé plánovat svatojakubskou cestu, tu také uskutečnili a ušli spolu asi 900 km půvabnou španělskou krajinou. Po návratu se ještě sešli se svými terapeuty, ale domluvili se, že další sezení párové terapie nejsou potřeba.

Mé sdělení bude tedy obsahovat spoustu otázek a hypotéz, ale obávám se, že velmi málo jasných a stručných odpovědí. Můžeme se ptát na to, jakou úlohu hrála duchovní dimenze svatojakubské cesty v celém příběhu mých klientů. Jací vlastně byli muž a žena před touto cestou a zda toto byl pro ně životní mezník i v jejich individuální historii? A jak klienti vnímali proces párové terapie? A zda se tento proces a svatojakubská pouť navzájem ovlivňovaly, prolínaly nebo možná i vylučovaly?

Manželé vyprávěli, že před propuknutím jejího onemocnění žili běžným způsobem života. Poznali se na vysoké škole, vzali se, měli děti, chodili do práce. Budu jim říkat on a ona, protože bych jistě zaměnila jejich smyšlená křestní jména za jejich skutečná. Když u ní minula třicítka, začala mít závažné somatické potíže. Mimo klasickou léčbu začala docházet i na homeopatii a psychoterapii. Její pohled na doposud šedé, bezproblémové manželství se začal měnit. Začala víc a víc praktikovat a ztotožňovat se s jógou, kineziologií a dalšími alternativními přístupy a pokoušela se toto integrovat do běžného života. Její zmatek ale narůstal a vše vyvrcholilo první hospitalizací na psychiatrii. Ty se pak opakovaly rok co rok a diagnosa a prognosa nebyly nijak optimistické, psychiatři používali termíny jako schizofrenie, schizoafektivita, mánie, deprese… Tak minulo více než deset let, hospitalizací naštěstí začalo ubývat a krátce po té poslední začali manželé docházet do párové terapie.

Ta poslední hospitalizace prý byla zbytečná, říkala ona, stejně jako mnohé další. V průběhu párové terapie jsme začali rozkrývat cyklus situací, který se opakuje před hospitalizacemi. Ona má nějaký nápad třeba pracovní, někdy problém např. s léky nebo začíná být trochu podrážděnější. Cítí, že jejich debaty a neshody manžel také prožívá, připadá jí napjatý, úzkostný, nervózní. Ale manžel říká, že se s ním nic neděje, to ona by se sebou měla rychle něco dělat! Vždyť „to“ na ni přichází vždy rychle a pak už se nedá zabránit odvozu na psychiatrii. Ona se brání s čím dál tím větší razancí, ale také přestává věřit svému úsudku, začne být paranoidně nastavená vůči manželovi a často je pak v akutním stavu hospitalizovaná.

Ona říká, že jí zradí její emocionalita, zatímco tu svou manžel nikdy neukáže. Když ona ukáže intenzivnější emoci, manžel to chápe jako zhoršení nemoci. On si možná myslí, že emoce se u mužů „nenosí“. Snad si to takhle přebral ještě v dětství. Vždycky hodně pracoval a sportoval, byl vlastně hodně přetížený podnikatel až do cesty do Santiaga. Ona se zajímala o alternativní přístupy již od dospívání, zatímco on preferoval praktické analytické myšlení. Vždycky v tom jeden druhého respektovali, ale v terapii přišli na to, že mezi jejich opačnými názory je veliké, prázdné území nikoho. Tohle území začali společně zaplňovat díky putování po Španělsku. Jí fyzické obtíže spojené s každodenní námahou vracely zpět na zem. Uvědomovala si každý krok kvůli puchýřům, každý kopec kvůli kašli… On zase zažil několik situací, které si neuměl vysvětlit. U jeho ženy se začal rozvíjet zánět a vypadalo to na předčasné ukončení cesty. Bez léků a zásahu lékaře se jí díky upřímným prosbám ze dne na den navrátilo plné zdraví a cestu bez problémů dokončili oba. On nad tím dodnes kroutí hlavou.

Dlouho jsem přemýšlela, jak do tohoto příběhu „nacpat“ téma spirituality. Nakonec se mi zdá, že tam prostě je. Spiritualita ve své nejobyčejnější podobě je vyjádřená zážitkem bytí teď a tady. Poutníci z našeho příběhu prý toto pocítili v průběhu svatojakubské cesty. Každý den usínali a vstávali jeden vedle druhého, obouvali boty, kráčeli, odpočívali, jedli, spali…prožívali každý okamžik naplno. Mohli se o sebe opřít tak, jak to prý nikdy nešlo. Až ve Španělsku, po 25 letech manželství, měli pocit, že se jim to daří. Po celou dobu ani jednoho z nich nenapadlo, že by se mohli rozdělit a jít si každý svým tempem. Zjistili, že se na sebe mohou spolehnout, důvěřovat si.

Vždy, když žena byla hospitalizovaná, přemítala nad jejich manželstvím, zda má vůbec pokračovat. I pouť považovala za zkoušku jejich vztahu. Vydržíme spolu nebo ne? Při putování Španělskem zjistila, že je se svým mužem ráda. Pro něj byla pouť ukončením hektické pracovní kariéry, opustil manažerskou pozici, už se nechce nechat zaměstnat a odvádět nekonečný počet přesčasových hodin. Začal uvádět do praxe své dlouho nerealizované nápady a pomáhá s podnikáním synům. Před cestou měl velké obavy, jak bude žena zvládat svou impulzivitu, zda bude užívat léky dle doporučení lékaře atd. Nedošlo k žádnému problému, dokonce léky na spaní předepsané do rezervy ujídal manžel, protože se mu nedařilo v plných ubytovnách usnout.

A jaké mají plány? Velkolepé…chystají se začít putování na Šumavě, jít kousek po stopách šlechtice Lva z Rožmitálu, který se dostal do Santiaga v roce 1466, a dojít tentokrát až do Říma. Kousek této cesty chtějí uskutečnit v příštím roce, pak další a další. Zda jim to bude trvat dva, tři roky nebo deset let, nevědí a není to důležité. Rádi by spolu takhle chodili po celý jejich další společný život. Stalo se to kořením jejich života. Říkají doslova: „Když náš každodenní život začne sklouzávat do stereotypu, začínáme plánovat další cestu…“ Myslím, že tito poutníci směřují mnohem dál než jen do Santiaga nebo Říma.

 

Závěrem mi zbývá už jen popřát všem dobrou cestu, takže Buen camino!

 


mark.retus.mensiformatMUDr. Markéta Skálová (1971) Psychiatrička, psychoterapeutka, párová a rodinná terapeutka. Pracuje v Denním psychoterapeutickém sanatoriu v Praze 4 od roku 1998, kde se věnuje mimo jiné komplexní péči o pacienty trpící psychotickým onemocněním. Složila I. atestaci v oboru psychiatrie (2001), funkční specializaci v systematické psychoterapii (2006) a specializovanou způsobilost k výkonu zdrav. povolání v oboru psychiatrie (2008). Ukončila Výcvik v rodinné a systemické terapii pořádaný Pražským psychoterapeutickým institutem, pobočka Liberec(1997-2000) a v letech 2007-2010 absolvovala Výcvik v psychoanalytické párové a rodinné terapii pořádaný Českou společností pro psychoanalytickou psychoterapii v rámci Institutu psychoanalytické párové a rodinné terapie. Je členka České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP a Společnosti rodinných a systemických terapeutů (SOFT). Pravidelně přednáší na psychoterapeutických konferencích a sympoziích, je členka redakce bulletinu SOFT- forum. Zajímá se o rodinnou a párovou terapii, narativní a integrativní perspektivu v psychoterapii a komplexní terapii psychóz.

 

 

 

Přečteno 3301 krát Naposledy změněno úterý, 21 březen 2017 17:30
Super User

Nejnovější od Super User