pátek, 22 duben 2011 19:57

Rozhovor: Kateřina Thorová a její kolegové

Napsal(a)

Kateřina Thorová a její kolegové odpovídají na otázky ohledně vyjádření APLY k domumentu Mámo, táto, obejmi mě!

Ve Vašem prohlášení uvádíte negativní dopady TPO na psychické zdraví dítěte a také následky ve formě nejrůznějších příznaků. Z jakých zdrojů zde vycházíte?

Existují méně i více podrobná prohlášení zahraničních důvěryhodných institucí a odborných autorit, které před terapií pevným objetím varují, dále soudní rozhodnutí omezující či zakazující vykonávání terapií využívajících restriktivních pevných držení, licenční komise trestají využívání technik fyzické restrikce k terapii odnětím licence opravňující k odborné práci. V těchto zdůvodněních, prohlášeních a rozhodnutích najdeme citované nejrůznější formy negativních dopadů na fyzické a psychické zdraví dítěte, z nichž nejzávažnější je smrt. Mezi často uváděné psychologické negativní vlivy patří narušení důvěry v pečovatele a rozvoj úzkostné symptomatiky (Speltz, 2002).

Rozsáhlý výčet citací institucí a odborných autorit nalezneme na: http://www.childrenintherapy.org/critics.html

 

Další zdroje:

§ BORIS, N.W.: Attachment, aggression and holding: a cautionary tale. Attach Hum Dev. 2003, 5(3), s. 245–7.
COLLIN, CH. www.poundpuplegacy.org [online]. 15.08.2003 [cit. 2011-03-26]. State revokes therapist’s licence. Dostupné z WWW: http://poundpuplegacy.org/node/46510

§ HANSON, R.; SPRATT, E.: Reactive attachment disorder: What we know about the disorder and implication for treatment. Child Maltreatment. 2002, 2, s.137-145

§ CHAFFIN, M.; HANSON, R.; SAUNDERS, B.: Report of the APSAC task force on attachment therapy, reactive attachment disorder, and attachment problems. Child maltreatment: Journal of the American Professional Society on the Abuse of Children. 2006, 11, s. 76-98.

§ SPELTZ, M. L.: Description, History, and Critique of Corrective Attachment Therapy. The APSAC Advisor. 2002, (14)3, s. 4-8.

§ SROUFE, L.A.; ERICKSON, M.; FRIEDRICH, W.: Attachment theory and attachment therapy. American Professional Society on the Abuse of Children Advisor. 2002, 14, s. 4-6.

§ Zeanah, CH, Keyes, A,, Settles, L.: Attachment relationship experiences and childhood psychopathology. Ann. N. Y. Acad. Sci. 2003, 1008, s. 22–30.

§ Http://www.attach.org/ [online]. 2007 [cit. 2011-03-23]. ATTACh Position Statement Regarding Coercive Treatment. Dostupné z WWW: http://www.attach.org/position.htm.

§ Http://www.aacap.org/ [online]. 2003 [cit. 2011-03-23]. Coersive interventions for reactive attachment disorder. Dostupné z WWW: <http://www.aacap.org/cs/root/policy_statements/coercive_interventions_for_reactive_attachment_disorder>.

O účinnosti různých forem psychoterapií se vedou odborné diskuse. Pozitivní vliv hlavních terapeutických postupů byl výzkumem prokázán (Wampoldet al., 1997)[1], zároveň jsou popsány i negativní vlivy psychoterapie na některé klienty, diskutuje se okolo 10% zhoršení (Boisvert & Faust, 2003)[2].

Scott Lilienfeld s motem „primum non nocere“ (=především neškoď) sestavil seznam šesti terapeutických léčebných postupů, které se vymykají klasickým psychoterapeutickým postupům a jsou potencionálně nebezpečné (Lilienfeld, 2007)[3]. Auror zde uvádí skupinu attachment terapií a to ve formě holding terapie i rebirthing terapie.

Dalším zdrojem jsou internetem a televizí zprostředkované výpovědi lidí a rodičů, kteří touto terapií prošli a dílčí kazuistiky (např. http://www.childrenintherapy.org, Grandin, 1989

O narušené senzorické integraci a dotekové hypersenzitivitě lidí s autismem se dočteme v autobiografické knize ženy s Aspergerovým syndromem Claire Sainsbury (2000)[6], která holding terapii nazývá senzorickým znásilněním.

<http://stopchildtorture.org/2010/06/26/attachment-therapy-survivor-lisa-preschool-torture-manifests-in-adult-post-traumatic-stress-disorder/>.

Na webových stránkách http://stopchildtorture.org/2008/09/27/interview-with-ginger-festhaltetherapie-und-ihre-folgen-holding-therapy-and-its-consequences/ a http://stopchildtorture.org/2008/09/18/ginger-autistic-survivor-of-festhaltetherapie/ lze najít výpověď ženy s Aspergerovým syndromem, která absolvovala terapii u dr. Prekopové v Německu.

Třetím zdrojem je vědecké vzdělání, logika, profesní zkušenost a znalosti, které umožňují odbornou analýzu metody.

Snad se shodneme, že dlouhodobé držení dítěte proti jeho vůli je pro dítě stresovou situací. Pokud se tak děje v řádu desítek minut až hodin pro dítě vzniká traumatická situace. Blízká osoba se chová přinejmenším v očích dítěte podivně a nesrozumitelně, dítě nechrání, ani neutěšuje a je zjevným zdrojem jeho utrpení. Vrozené a přirozené adaptační mechanismy (útěk nebo útok) jsou silou znemožněny a dítě se dostává do akutního stresu. Pro srovnání si uvědomme, že pokud není dítě unaveno nebo neusíná, mazlí se v rozsahu několik desítek vteřin, maximálně minut a následně se snaží z náručí vymanit, jeho další držení v objetí ho omezuje, znervózňuje, způsobuje mu nepohodlí, které přerůstá v úzkost a paniku. Stres zrychluje dýchání až do stavu hyperventilace. Jak je obecně známo hyperventilace a stavy úzkosti jsou schopny vyprovokovat epileptický záchvat. Záměrné uvádění dítěte do silného stresu je u dětí zdravotním hazardem, zejména pokud u 2/3 dětí s autismem je prokázána epileptoformí aktivita. Stresová a emoční událost je schopna vyvolat psychogenní koktání i sekundární enurézu (lze najít v běžně dostupné literatuře).

Nebezpečné terapie nemusí samozřejmě poškodit každého. Odolnost vůči stresovým situacím a schopnost se z nich zotavit je u každého jiná. Na druhou stranu podstoupené riziko existuje a hodnověrné vědecké důkazy o účinnosti metody nejsou žádné.

Smrt dítěte v důsledku terapie znovuzrozením (rebirthing) popisuje Mercer (2003)[7]. Smrt desetileté dívky v roce 2000 odstartovala i legislativní akce a profesionální prohlášení, které vedly k zákazu některých omezujících technik (Janofsky, 2001[8]; Gardner, 2003[9]), které se u nás mimochodem používají i v terapii objetím dle Jiřiny Prekopové. Celkově je úžeji dáváno do souvislosti s různými druhy attachment terapie úmrtí 5-6 dětí (Mercer, 2003). Terapie objetím je více kultem než terapií v pravém slova smyslu („nejde jen o nový směr v psychoterapii, ale především o životní formu, jejíž principem je láska“). Kvůli ideologické nadstavbě tak mají i přes odborná varování a vědeckou nepodloženost svých teorií tyto nebezpečné techniky stále dostatek příznivců a obhájců, kteří vytváří navzájem se podporující skupiny oceňující více ideologii než racionální uvažování.

Výsledky výzkumů nepodporují ani teorii Prekopové, že ve vzájemném pevném objetí ventilováním svých negativních emocí - jako hněv, vztek, zlost, ale i bolest a zklamání - dáváme prostor lásce, která nastoupí na jejich místo (http://www.prekopova-pevneobjeti.cz, přístup 2011).

Ventilace vzteku nesnižuje míru vzteku a agrese vůči ostatním (Bushman, 2002)[10], ani u dětí, které prožily nějaké trauma anebo zneužívání, ventilace vzteku nepřispěla k lepší adaptaci, ale naopak ji zhoršila (Chaffin, Wherry, & Dykman, 1997)[11].

Setkali jste se v někdy s tím, že by TPO některým klientům pomohla? Jak jim pomohla? Jak si vysvětlujete, že TPO v některých případech pomáhá? Čím to podle Vás je?

Abych byla přesná, setkala jsem se poměrně často se subjektivním pocitem, že terapie pevným objetím pomohla[12]. Velkou roli hraje klasická deformace logického uvažování ve smyslu „post hoc ergo propter hoc“, kdy se člověk chybně domnívá, že časová následnost znamená příčinnou souvislost. Myslím, že terapie některým rodičům psychicky pomohla (dostalo se jim podpory, autorita z nich sňala nejistotu, dostali jasný návod na řešení situace, která je velmi trápí, vedle nich seděl průvodce, který přesně říkal, co je zapotřebí dělat). Ocituji zde slova jedné maminky, která se synem absolvovala terapii pevným objetím u dr. Prekopové: „Získala jsem jistotu, že nade mnou je velice pevná a stabilní autorita, která mě miluje, pevné objetí v sobě kumuluje to, co tak bolestně chybí v současné postmoderní společnosti. Pevné objetí je vlastně model Bůh – člověk.“ Lepší psychický stav rodiče samozřejmě může kladně ovlivnit i chování dítěte. Z terapie jsou schopny profitovat jen určité typy osobností, pro jiné je terapieobjetím úchylnou praktikou, jiní pociťují v průběhu terapie i po terapii vinu a výčitky, ale nějakou dobu terapii provozují pod vlivem autority (Milgramův efekt).

Etický a zásadní je ale problém s druhým účastníkem terapie, dítětem, které se účastní terapie nedobrovolně. Při terapii dochází k pošlapání práv dítěte, jeho fyzickému a psychickému týrání, ignorování jeho nesouhlasu a snižování jeho důstojnosti. Spolu s potencionální nebezpečností, nedostatečně prokázanou účinnosti a dostatkem jiných neinvazivních terapeutických technik, které směřují ke stejnému cíli a jejich účinnost byla prokázána výzkumem, tyto důvody říkají provozování pevného objetí jasné NE i přes subjektivní výpovědi o pomoci rodičům a zlepšení dětem. Vědecky nebyla metoda pevného objetí prokázána. Sama dr. Prekopová uvádí: „Až se jednou udělá průzkum efektivity tohoto „staronového“ životního stylu, jsem zvědavá, co to ukáže. Můj tip je, že bude méně rozvodů, méně depresí a méně sebevražd, víc chuti do života a víc dětí.“ [13] Při rizikovosti a invazivnosti terapeutických technik nelze spoléhat při aplikaci nebo doporučování metod na žádné tipy a budoucí výsledky výzkumů.

Vidíte nějaké rozdíly mezi TPO a Attachment Therapy, případně tzv. "rebirthingem", známými v USA?

Techniky ze skupiny attachment terapií, kam bezesporu patří terapie podle Jiřiny Prekopové i rebirthing, využívají různé donucovací techniky vedoucí k tzv. emoční katarzi. Patří sem fyzické držení, různé druhy stimulací na hrudním koši jako je lechtání, štípání nebo pevné zavinování či olizování. Konkrétní postupy záleží na konkrétním terapeutickém směru. Držení dítěte někdy provádí několik lidí, které si např. na dítě lehají nebo v případě terapie objetím dle Prekopové jedna osoba. Některé směry dovolují držení dítěte jen rodičem. Z technik se používá držení obličeje, třesení hlavou, vynucování dlouhého očního kontaktu a povzbuzování ke křičení negativních emocí. Akce obvykle trvá v rozmezí dvou až pěti hodin. Rebirthing je extrémní formou attachment terapie, bývá nejvíce kritizován, a to i terapeuty, kteří využívají jiných donucovacích technik. Ve skupině sesterských attachment terapií je pevné držení dítěte rodiči považováno za mírnější, přesto nevhodnou a nebezpečnou terapii.

Z mého pohledu obě terapie stojí na zcestných teoretických základech. Lásku si nelze vynutit fyzickou agresí (kam zařazuji pevné objetí nesouhlasícího dítěte) a u rebirthingu je vymaňování se z přikrývek karikaturou skutečného porodu. Dítě se při porodu nehýbe, natož aby dokonce o zrození bojovalo, pohybem a aktivitou by si totiž velmi významně snížilo vyhlídku na přežití.

Z doslechu vím o praktikách "léčení" autismu např. tím, že děti jsou šlehnuty proutkem, když neopětují oční kontakt. Slyšel nebo četl jste někdy o něčem podobném?

Odpovídá PhDr. Hynek Jůn, PhD.

V druhé polovině 20.století se věnovalo několik výzkumů dopadu averzivních terapií na výskyt problémového chování nejen u lidí s autismem. Výzkumy obecně ukázaly, že: - vlastní averzivní terapie je často funkční k eliminaci problémového chování nebo k nácviku nového sociálního chování v rámci terapeutických sezení; - vlastní averzivní terapie má výrazný negativní dopad na vztah personál-klient nebo rodič-dítě, pokud si klient uvědomuje, že personál nebo rodič je zdrojem trestů v terapii; - chování klienta se relativně často a rychle vrací do původního stavu po skončení hrozby trestem, takže je hůře přenositelná z terapeutických sezení do normálního života. Z výše uvedeného vyplývá, že se averzivní terapie používá v behaviorální terapii velmi zřídka a pouze pokud se tzv. "vyráží klín klínem". V USA (a to pouze v některých státech) je např. dovolena při eliminaci agresivního a autoagresivního chování u lidí s mentálním handicapem a/nebo autismem za velmi přísných kontrolních podmínek. Personál v zařízení musí prokázat, že správně a svědomitě udělal behaviorální a funkční analýzu chování, na základě které změnil prostředí a aktivity tak, aby problémovému chování předcházel a zároveň nastavil motivační systémy tak, aby pro klienta bylo výhodné chovat se sociálně vhodně. Teprve poté u chování výrazně ohrožujícího klienta nebo okolí je možno volit averzivní terapie, které musí na sobě nezávisle schválit min. dvě až tři komise (z řad odborníků z oblasti psychologie a psychiatrie, rodičů, osob z laické veřejnosti, pedagogů z fakult aj.). Teprve až po tomto schválení může být navržená terapie použita, a to pouze na velmi krátkou dobu-např. na 14 dní. Pokud se výskyt chování nesníží o 75 procent, musí být terapie zastavena. Bližší informace ke schvalovacímu procesu lze najít v knize Autism through the Lifespan - The Eden Decision Model (Holmes, 1997)[14] nebo na www.judgerc.org (Judge Rotenberg Center; zařízení, ve kterém se averzivní terapie u lidí s autismem používá, za což je zařízení často kritizováno).

V ČR se averzivní terapie u dospělých lidí s autismem nedělá, pokud tedy do těchto směrů nezařazujeme postupy, které pro trest využívají pouze odebrání odměny. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud by rodič použil k navázání kontaktu proutek, bude sice tento postup efektivní, ale za příliš velkou cenu (ztráta důvěry v rodiče, snaha aktivně nekontaktovat rodiče pohledem, etický problém, týrání aj.) a nebude s největší pravděpodobností přenosný do normálního života, pokud rodič nebude dál proutkem hrozit. Oční kontakt má sloužit pro přiblížení se lidí v komunikaci, selským rozumem je proutek kontraindikací k přiblížení. Proto tyto postupy APLA NEDOPORUČUJE.

APLA doporučuje fyzickou restrikci v případech ohrožení zdraví či majetku za určitých podmínek, jaké to přesně podmínky jsou? Jak dlouhou dobu držení a v jaké pozici  a držení kým doporučujete? Co u toho mají obvykle ti, co drží, říkat? Může to pak na klienty působit někdy také jako trest?

APLA Praha se chová dle §89 Zákona o sociálních službách, který upravuje možnosti personálu ve chvíli neklidu klienta. Obrovský a vysoce nadstandardní důraz v našem zařízení klademe na prevenci (více personálu, malé skupinky, vhodné aktivity, motivační systémy, nácviky alternativní komunikace, strukturované prostředí aj.). Pokud i přesto dojde k výraznému neklidu, kdy klient napadne personál nebo chce ničit zařízení vysoké hodnoty, personál se snaží situaci vyřešit bez restriktivního omezení pohybu člověka. K tomu využívá různé techniky; např. vyřešení problému, převedení pozornosti, oznámení následků, verbální a neverbální uklidňování. Pokud se ani tak nepodaří klienta uklidnit a klient začne útočit fyzicky, může personál podle paragrafu použít fyzické, mechanické nebo chemické omezení pohybu člověka, a to v tomto pořadí:

Fyzická restrikce je metodou první volby, protože jako jediná z výše uvedených tří postupů se nedá použít preventivně a jako jediná může trvat jen po dobu nezbytně nutnou. Obvykle se pohybujeme v minutách (1-10 minut). Pozice k držení jsou navrženy MPSV ČR (v ČR je školí Průvodci dobrou praxí), velmi často drží klienta na zemi dva lidi z personálu, kdy jeden drží ruce a druhý nohy nebo je klient na břiše a jeden z personálu drží levou ruku a druhý pravou. Fyzické úchopy se snaží o bezbolestnost (jakékoliv páky nebo údery jsou zakázány) a rozhodně nejsou používány jako trest! Při použití fyzických úchopů neřešíme budoucnost klienta ("co máme jako personál dělat, aby nám to klient příště již neudělal?"), ale řešíme přítomnost ("co mám dělat tady a teď, aby klient nezranil mě, sebe nebo něco cenného nezničil?"). Při úchopech personál říká uklidňující věty, které obecně fungují, nebo víme, že mají účinek na konkrétního klienta. Rozhodně personál klientovi nic v této chvíli nevyčítá ani příliš nevysvětluje. K terapeutickému vysvětlení se vrací až po zklidnění klienta.

Jakými postupy konkrétně  APLA doporučuje navodit a rozvíjet emoční pouto mezi klientem a jeho rodiči či vychovateli? Jak v případě, že není možné navázat verbální kontakt?

Snažíme se aplikovat různé nenásilné techniky (techniky preterapie /např. zrcadlení/, ABA, strukturované učení, vizualizaci a vysvětlování situací, VTI), abychom děti naučili různé sociální dovednosti (aktivní i pasivní sdílení pozornosti, mazleni, nápodobu, interakční hru, střídání, vyjadřování pocitů verbálně i neverbálně atd.). Ve shodě s meta-analytický review (Bakermans-Kranenburg a kol., 2003)[15] se domníváme, že efektivnější jsou terapeutické postupy zaměřené na konkrétní cíl (např. akceptaci fyzického kontaktu) spíše než široce pojaté a dlouhodobé terapie (např. terapie objetím jako životní styl). Obecně účinný se jeví behaviorální přístup zaměřený na rodičovské chování, trénink a posilování výchovných strategií, navození a rozvíjení konkrétních sociálních dovedností, zapojení matky i otce (Reid, Patterson et al, 2002)[16].

Podrobněji se k rozvoji sociálních dovedností u dětí s autismem vyjadřuje poradkyně rané péče APLA Mgr. Straussová. (http://www.praha.apla.cz/aktuality/vyjadreni-poradcu-rane-pece-apla-k-terapii-pevnym-objetim-2.html).

Za jakých podmínek by TPO byla podle Vás přijatelná, u jakých poruch, u jakých klientů, rodin?

TPO je metoda, která za několik desítek let neprokázala svoji účinnost a všude ve světě stojí mimo hlavní psychoterapeutický směr. Její praktikování by mělo být vždy podmíněno informovaným souhlasem všech zúčastněných. Na dětech proti jejich vůli nebo po vyslovení jejich nesouhlasu nesmí být nikdy praktikována.

Speltz udává, že neexistují žádné potenciální benefity z účasti na attachment terapii. Mohou nastat dramatické, ale velmi krátké a na prostředí vázané změny v chování dítěte, konkrétně zvýšená poslušnost vůči příkazům v důsledku vydobyté submisivity dítěte (Speltz , 2002)[17]. Jak uvádí sociologové, těchto výsledků dosahují nejrůznější inovativní reformní programy manipulativními technikami a mylnou argumentací, která u příjemců terapie zajistí akceptaci dané ideologie. Využívání terapií, které nemají racionální základ, je běžné ve skupinách lidí, kteří se ocitli v zoufalé situaci, což autismus u dítěte bezesporu je. Odhaduje se, že z těchto skupin vyzkouší okrajové terapie zhruba 50% rodičů (Borgatta, 2000)[18].

Máte k dispozici nějaké výzkumy o efektivitě Vaší práce? Můžete nám je poskytnout?

APLA poskytuje komplexní služby, nejen terapeutické, ale i diagnostické, sociální, odlehčovací, poradenské, vzdělávací. Její zaměření je mainstreamové, tzn. že používá výhradně techniky a metody, u kterých se výzkumem prokázala účinnost. Vzhledem k tomu, že nezavádí nové terapie a nezabývá se prozatím výzkumem, neověřuje ani jejich účinnost. Vede statistiky stanovených diagnóz, archivuje hodnocení z vzdělávacích akcí, zápisy z průběhů konzultací, vypracovává individuální vzdělávací plány a plány intervence v rodině. Poskytuje poradenskou činnost zaměřenou na splnění krátkodobých cílů ve školách, rodinách.

Z užívaných postupů používá v některých oblastech kognitivně behaviorální postupy, obrázkový výměnný slovník a jiné alternativní formy komunikace, strukturované učení, ABA techniky, nácviky symbolické hry, sociální imitace a sdílení pozornosti, klade důraz na zahájení rané intervence, pořádá specializované semináře pro rodiče apod.

Doporučená literatura:

▪ CHAMBLESS, D.L., OLLENDICK, T.H.: Empirically supported psychological interventions: Controversies and evidence. Antal Review of Psychology. 2001, 52, s. 685–716.
▪ HUNSLEY, J., DIGUILIO, G.: Dodo bird, phoenix, or urban legend? Scientific Review of Mental Health Practice. 2002, 1, s. 11–22.
▪ SCHLOSSER, R.W., WENDT, O.: Effects of augmentative and alternative communication intervention on speech production in children with autism: a systematic review. American Journal of Speech-Language Pathology. 2008, 17 (3), s. 212–30.
▪ PRESTON, D., CARTER, M.: A review of the efficacy of the Picture Exchange Communication System intervention. Journal of Autism and Developmental Disorders. 2009, 39 (10), s.1471–86. 

▪ TONGE, B., BRERETON, A., KIOMALL, M., MACKINNON, A., KING, N.R.: Effects on parental mental health of an education and skills training program for parents of young children with autism: a randomized controlled trial. Journal of the American Academy of Child & Adolescent Psychiatry. 2006, 45(5), s. 561–9.

▪ MAASE, J.J., McNEIL, C.B., WAGNER, S.M., CHORNEY, D.B.: Parent-Child Interaction Therapy and High Functioning Autism: A Conceptual Overview. Journal of Early and Intensive Behavior Intervention. 2007, 4(4), s. 714-735.

▪ SOLOMON, M., ONO, M., TIMMER, S., GOODLIN-JONES, B.: The effectiveness of Parent-Child Interaction Therapy for families of children on the autism spectrum. Journal of Autism and Developmental Disorders. 2008, 38(9), s. 1767–76.

▪ KASARI, C., FREEMAN, S., PAPARELLA, T.: Joint attention and symbolic play in young children with autism: a randomized controlled intervention study. Journal of Child Psychology and Psychiatry. 2007, 48(5), s. 523.

▪ GULSRUD, A.C., KASARI, C., FREEMAN, S., PAPARELLA, T.: Children with autism's response to novel stimuli while participating in interventions targeting joint attention or symbolic play skills. Autism. 2007, 11(6), s. 535–46.

▪ MYERS, S.M., JOHNSON, C.P: Council on Children with Disabilities. Management of children with autism spectrum disorders. Pediatrics. 2007, 120(5), s. 1162–82.

▪ EIKESETH, S.: Outcome of comprehensive psycho-educational interventions for young children with autism. Research in Developmental Disabilities. 2009, 30(1), s. 158–78.

▪ WEISS, M.J., DELMOLINO, L.: The Relationship Between Early Learning Rates and Treatment Outcome For Children With Autism Receiving Intensive Home-Based Applied Behavior Analysis. The Behavior Analyst Today. 2006, 7(1), s. 96 -100.

▪ ROGERS, S.J., VISMARA, L.A.: Evidence-based comprehensive treatments for early autism. Journal of Clinical Child & Adolescent Psychology. 2008, 37(1), s.8–38.

▪ REICHOW, B., WOLERY, M.: Comprehensive synthesis of early intensive behavioral interventions for young children with autism based on the UCLA Young Autism Project model. Journal of Autism and Developmental Disorders. 2009, 31(1), s. 23–41.

▪ HOWLIN, P., MAGIATI, I., CHARMAN, T: Systematic review of early intensive behavioral interventions for children with autism. The American Journal on Intellectual and Developmental Disabilities. 2009, 114(1), s. 23–41.

▪ ELDEVIK, S., HASTINGS, R.P., HUGHES, J.C., JAHR, E., EIKESETH, S., CROSS, S.: Meta-analysis of Early Intensive Behavioral Intervention for children with autism. Journal of Clinical Child & Adolescent Psychology. 2009, 38(3), s. 439–50.

▪ ANDERSON, Stephen; MORRIS, Jane. Cognitive Behaviour Therapy for People with Asperger Syndrome. Behavioural and Cognitive Psychotherapy. 2006, 34, s. 293-303. 

▪ GAUS, Valerie. Cognitive-Behavioral Therapy for Adult Asperger Syndrome. New York : Guilford Press, 2007. 244 s.
▪ SPRECKLEY, M., BOYD, R.: Efficacy of applied behavioral intervention in preschool children with autism for improving cognitive, language, and adaptive behavior: a systematic review and meta-analysis. Journal of Pediatrics. 2009, 154(3), s. 338–44.  

▪ McCONACHIE, H., DIGGLE, T.: Parent implemented early intervention for young children with autism spectrum disorder: a systematic review. Journal of Evaluation in Clinical Practice. 2007, 13(1), s. 120–9.

Dále odpovídá terapeutka APLA PhDr. Lucie Bělohlávková:

Metodou volby při práci s lidmi s Aspergerovým syndromem jsou nácviky sociálních dovedností a postupy kognitivně behaviorální terapie (KBT).

KBT je většinou šitá na míru individuálnímu klientovi. Jako osvědčené strategie se jeví behaviorální metody (nácvik zklidňujícího dýchání, expozice, metody vytvoření nového chování a metody ke změně existujícího chování), kognitivní metody (zastavení myšlenek a kognitivní restrukturalizace) i komplexní terapeutické strategie vyplývající z KBT (nácviky sociálních dovedností ve skupinové i individuální formě). Tyto postupy využíváme v APLA v plném rozsahu a v praxi se nám osvědčuje, že se díky nim celkově daří zlepšovat schopnosti a dovednosti u klientů. Lépe se zapojují do společenského života.

Výhodou využití postupů KBT u lidí s Aspergerovým syndromem je především její strukturovanost a práce s vizualizací (rozkreslení situací, využití tabulek, různých záznamů a pracovních listů apod.), což jsou i základní principy práce u lidí s poruchami autistického spektra. Pro KBT je charakteristické, že se zaměřuje na přítomné, konkrétní, pozorovatelné, vědomé a ohraničené problémy. Usiluje tedy o jasné definování problému v pojmech pozorovatelného chování a konkrétních myšlenek, názorů a přesvědčení v konkrétních situacích.

Lidé s AS přichází do terapie zpravidla s problémy v oblasti sociálních dovedností, které souvisí se symptomatikou této diagnózy a / nebo s projevy dalších diagnóz (především pak z oblasti úzkostných a afektivních poruch, OCD). Účinnost KBT u těchto diagnóz je plně empiricky prokázána a vzhledem k její úspěšnosti, je u nich KBT často metodou první volby.

Účinnost KBT technik byla ověřen, u lidí s AS existuje prozatím jen několik pilotních studií (např. Ooi a kol. 2008)[19], které ve svých výsledcích poukazují na snížení intenzity úzkostných a OCD projevů pomocí KBT. Také v oblasti nácviků sociálních dovedností nejsou významnější průzkumy. I zde jsou k dispozici zatím jen menší studie, které ale také poukazují na pozitivní vliv na tuto cílovou skupinu. Např. ve studii Mitchell a kol. (2010)[20] se díky skupinovým nácvikům sociálních dovedností dospělo ke zlepšení nejenom v oblasti sociálních dovedností, ale i v celkové kvalitě života klientů a jejich rodin.

 

Může být terapie objetím zakázána? Co předpokládáte, že by se mohlo po jejím zákazu dít?

Začnu výkladem právničky s praxí v oblasti práv dětí. Mgr. Margareta Münsterová říká:

„Terapie pevným objetím nese znaky trestného činu omezování osobní svobody a týrání svěřené osoby. Do omezování osobní svobody patří i znehybňování osoby. Zde se znehybňují na dlouhé hodiny nezletilé děti bez jejich souhlasu. Ani rodič není oprávněn dát souhlas za dítě v takovéto situaci. Terapeuti provádějí své postupy, spíš pokusy, na nezletilých dětech, které zákony mají chránit zvlášť zvýšeně. Jednání terapeutů vidím jako jednání lidí, kteří jednají jako právně neinformované osoby, v podstatě navádí rodiče k protiprávnímu jednání. Je jen otázkou času, kdy dojde ke konkrétním trestním oznámení na konkrétní osoby, které toto provádí s tím, že terapeuti se snadno mohou ocitnout v postavení návodců a pomocníků zmíněných trestných činů.“ [21]

Nevím, jak obtížné nebo reálné je nějakou potenciálně nebezpečnou terapii zakázat, ale rozhodně jí lze odmítnout odbornou podporu a varovat před ní veřejnost. Považuji za důležité, aby důvěryhodné instituce a odborné autority informovaly širší veřejnost o rizikových terapiích, kam terapie pevným objetím podle Prekopové bezesporu patří. Přála bych si, aby Českomoravská psychologická společnost vydala k terapii prováděné na dětech jednoznačně negativní vyjádření v souladu s Etickým kodexem, který na svých webových stránkách uvádí. Vadí mi, že na některých univerzitách se terapie objetím přednáší bez toho, aniž by studenti byli seznámeni s kontroverzí, která terapii provází, a aniž by byli povzbuzováni ke kritickému myšlení. Zejména u odborných autorit, redaktorů a akademiků neschvaluji snahu o zaujímání nevyhraněného tzv. pseudosymetrického postoje (Park, 2000)[22], všeobjímající iluzorní objektivity, při které se autoři křečovitě snaží o vyslovení neutrálního nebo vyváženého názoru, a to i u témat zasluhujících jasně kritické a odmítavé stanovisko. Jednoznačně kriticky se k terapii pevným objetím zatím vyjádřili vedoucí katedry psychologie v Brně doc. PhDr. Vybíral, PhD.[23], psycholožka PhDr. Dolejšová[24], redaktor Reflexu PhDr. Doležal[25], APLA[26] a aktivisté zejména z řad rodičů dětí s autismem na diskusním fóru Říkáme NE metodám pevného objetí na sociální síti Facebook[27]. Na druhou stranu ředitelka nadace Naše dítě zabývající se týranými a jinak ohroženými dětmi ing. Baudyšová svojí veřejnou reakci na stanovisko APLA týrání dětí de facto schvaluje a kritiku terapie zaměňuje za osobní útoky[28]. Vznosná ideologie, propaganda a blahoslavení autorit decimují racionální myšlení. Pekelnou terapii, jejíž používání je opodstatněno pouze nejlepšími úmysly, bohužel veřejně podpořili i vysokoškolsky vzdělaní a veřejnosti známí psychologové a psychoterapeuti (PhDr. Šturma[29], PhDr. Mertin, Mgr. Mrowetz[30]).

(vyptávala se Zuzana Těšínská)


PhDr. Kateřina Thorová, PhD.,Thorova - klinická psycholožka zabývající se psychodiagnostikou dětí s vývojovými obtížemi, z nichž velkou část tvoří lidé s poruchou autistického spektra. Věnuje se osvětové a supervizní činnosti ve zdravotnických, sociálních i vzdělávacích zařízeních. Založila občanské sdružení Asociace pomáhající lidem s autismem (APLA), podílí se na řadě projektů a grantů, které se snaží zlepšit situaci lidí s pervazivními vývojovými poruchami v České republice. Přednáší, recenzuje a publikuje. Je autorkou monografie Poruchy autistického spektra (Portál, 2006).


[1] WAMPOLD, B.E., MONDIN, G.W., MOODY, M., STICH, F., BENSON, K., AHN, H.: A meta-analysis of outcome studies comparing bona fide psychotherapies: Empirically, All have won and all must have prizes. Psychological Bulletin. 1997, 122, s. 203–215. 

[2] BOISVERT, C.M.; FAUST, D.: Leading researchers’ consensus on psychotherapy research findings: Implications for the teaching and conduct of psychotherapy. Professional Psychology:Research and Practise. 2003, 34, s. 508-513.

[3] LILIENFELD, S.O.: Psychological treatments that cause harm. Perspectives on Psychological Science. 2007, 2, s. 53–70.

[4] GRANDIN, T.: An autistic person’s view of holding therapy. Communication. 1989, 3, s. 75-78

[5] JOLIFFE, T., LAKESDOWN, R., ROBINSON, C.: Autism, a personal account. Communication. 1992, 3, s. 12-19. Published by the National Autistic Society in London.

[6] SAINSBURY, C. Martian in the Playground: Understanding the Schoolchild with Asperger's Syndrome. London: Sage, 2009. 128 s.

[7] MERCER, J.; SARNER, L.; ROSA, L. Attachment therapy on trial: The torture and death of Candace Newmaker. Praeger Publishers : Westport, CT, 2003. 255 s.

[8] [online]. 18.4.2001 [cit. 2011-03-23]. Girl's Death Brings Ban on Kind of Therapy . Dostupné z WWW: <http://www.rickross.com/reference/rebirthing/rebirthing12.html>.

[9] [online]. 2.12.2003 [cit. 2011-03-23]. N.C. laws aim to protect consumers, register criminals, stiffen penalties. Dostupné z WWW: <http://www.freerepublic.com/focus/f-news/1032018/posts>.

[10] BUSHMAN, B.J.: Does venting anger feed or extinguish the flame? Catharsis, rumination, distraction, anger and aggressive responding. Personality & Social Psychology Bulletin. 2002,28(6), s. 724-731.

[11] CHAFFIN, M., WHERRY, J.N., DYKMAN, R.: School age children's coping with sexual abuse: Abuse stresses and symptoms associated with four coping strategies. Child Abuse & Nevléct. 1997, 21(2), s. 227-240.

[12] Andělovi v Lábusová, E., Mámo, táto, obejmi mě, Děti a my, Portál, 4/2011; Dostupné z WWW: http://www.evalabusova.cz/clanky/obejmi.php

 

[13] [online]. 2011 [cit. 2011-03-23]. Škola lásky v rodině. Dostupné z WWW: <http://www.prekopova-nadacnifond.cz/dokumenty/skola-lasky-v-rodine-skripta.pdf>.

 

[14] HOLMES, D.L.: Autism through the Lifespan - The Eden Decision Model. U.S. : Woodbine House Inc., 1997. 400 s.

[15] BAKERMANS-KRANENBURG M.J., IJZENDOORN, M.H.: Attachment disorders and disorganized attachment: Similar and different.Attachment & Human Development. 2003, 5 (3), s. 313-320

[16] Reid, J. B., Patterson, G. R., Snyder, J. (Eds.): Antisocial behavior in children and adolescents: A developmental analysis and the Oregon model for intervention. Washington, DC: American Psychological Association, 2002, s. 3-21.

[17] Speltz, M. L.: Description, History, and Critique of Corrective Attachment Therapy. The APSAC Advisor, 2002, 14 (3), s. 4-8

[18] BORGATTA, E. F., MONTGOMERY, R. J. V. (Eds.).: Encyclopedia of sociology: 2. ed., Vol. 4, New York: Macmillan Reference, 2000. 

 

[19] OOI, Y. P., et al.: Effects of cognitive-behavioural therapy on anxiety for children with high-functioning autistic spectrum disorders. Singapore Med. 2008, 49 (3), s. 215-220.

[20] MITCHELL, K., et al. Group Social Skills Training for Adolescents with Asperger Syndrome or High Functioning Autism. Journal on Developmental Disabilities. 2010, 16, s. 52-63.

[21] [online]. 18.3.2011 [cit. 2011-03-23]. Pevné objetí? Násilí do terapie nepatří!. Dostupné z WWW: <http://psychologie.cz/metoda-pevneho-objeti/>. Diskuse ke článku

[22] PARK, R.L.: Voodoo Science: The Road from Foolishness to Fraud. New York: Oxford University Press, 2000. 215 s.

[23] D., Spor o terapii pevným objetím, Psychologie Dnes, 2/2011. Dostupné z WWW: http://www.portal.cz/casopisy/pd/ukazky/*kopie-1:-date-si-cipovat-deti-/44020/

[25]., Nezalehni Rainmana, Reflex, 11/2011. Dostupné z WWW: http://psychologie.cz/metoda-pevneho-objeti/

[28] [online]. 2.2.2011 [cit. 2011-03-23]. Reakce ředitelky Nadace Naše dítě Zuzany Baudyšové na stanovisko APLA k dokumentu Mámo, táto, obejmu tě. Dostupné z WWW: http://www.nasedite.cz/webmagazine/articles.asp?ida=949&idk=478>.

[29] Kramulová, D., Spor o terapii pevným objetím, Psychologie Dnes, 2/2011. Dostupné z WWW: http://www.portal.cz/casopisy/pd/ukazky/*kopie-1:-date-si-cipovat-deti-/44020/

[30]., Mámo, táto, obejmi mě, Děti a my, Portál, 4/2011; Dostupné z WWW: http://www.evalabusova.cz/clanky/obejmi.php

 

 

 

 
 
Přečteno 9331 krát Naposledy změněno úterý, 21 březen 2017 17:30

You have no rights to post comments